Pane Višný, jak vnímala mistrovství světa v Praze a v Ostravě sportovní veřejnost ve Švýcarsku?
Samozřejmě naplno, troufnu si říci, že tak jako u vás, na plné pecky. Našim se dařilo, v semifinále udolali Kanadu, klukům jsem moc držel palce i ve finále. Média se hokeji věnovala v nejvyšší možné míře, hokej je tu stejně populární jako u vás v Česku.
Sledoval jste jej v kruhu rodiny, anebo v klidu sám?
Vyšlo to tak, že manželka byla u mladých, mimochodem od prosince mám pravnoučka, a tak jsem si to doslova vychutnával u obrazovky. Každou akci, každý útok, každý zákrok brankáře. Bylo to drama, úroveň vysoká, byli jste výborní, my také, i stříbro je velký úspěch, na to se nesmí zapomínat. Vítěz ale může být jen jeden, moc blahopřeji.
Jste navždy Supermanem díky filmu Kdo chce zabít Jessii? Vzpomenete občas na natáčení?
Samozřejmě, je nač. Bylo to úžasné, spousta hvězd, slavných herců, režisér Václav Vorlíček, krásná Olinka Schoberová, bezva parta. Dnes, když si vybavím, jak jsem si před pár dny na zahradě namohl záda, mne udivuje, jak jsem tehdy spoustu „leteckých“ scén absolvoval naostro.
Čas asi nezastavíte, ono už pár let uplynulo…
Pár let? Spíše spousta desetiletí, film přišel na svět v roce 1966, tak si to můžeme spočítat, není to tak složité (úsměv).
Jste mimo mnoha jiných udivujících životních disciplín znám také jako cestovatel. Chystáte se třeba k nám? Naposledy jsme se viděli v Kunovicích, kde jste byl hostem mistrovství republiky v kulturistice…
Na to vzpomínám moc rád i na opakované návštěvy mé milované Bratislavy, už jsou to dva roky, pokud se nepletu. Po pětaosmdesátce už to s tím cestováním není tak žhavé, v plánu to teď nemáme, ale jak víte: nikdy neříkej nikdy.
Tak tedy hodně zdraví a příští rok titul pro vaše švýcarské hokejisty, co vy na to?
Obojí přání je moc příjemné. Za obě velký dík. Život je o zdraví, dobré rodině, dobrých lidech a taky o sportu. Třeba ta vaše prognóza vyjde, byl bych moc rád.
