„My jsme od Kolína, my z Ostravy, my od Pardubic a my Zlíňáci,“ hlásili v dobré náladě ještě před zápasem Ligy národů s Gruzií naši fanoušci. Museli ale sledovat i velmi početnou ekipu příznivců z daleké Gruzie, ti byli mimochodem stejně jako naši výborní.
Čechům vyšel báječně úvod, Šulc skóroval po dokonalé akci a Klimentově přiťuknutí patou už po dvou a půl minutách a ryk českých fans musel být slyšet i na (ne)dalekém Svatém Kopečku, což je poutní místo za a nad metropolí Hané.
„Kdo neskáče není Čech,“ ozývalo se na rozdováděných tribunách čím dál častěji, hlavně pak po druhém lišáckém gólu Hložka z trestného kopu.
„Fandové nám hodně pomohli, byli výborní,“ pochvaloval si kapitán českého týmu Tomáš Holeš poté, co skončil dramatický zápas, jemuž dodala šťávu snižující branka Mikautadzeho po hodině hry.
Během zápasu se naši fotbalisté hodně nadřeli, klobouk dolů před nimi i soupeřem. Chvíli před tři čtvrtě na jedenáct se ozval vítězný řev všech, na hřišti i na tribunách.
„Dokázali to, dali do toho vše, to se pak dobře fandí,“ ocenil fanda Milan z Havířova v klubku kamarádů.
Češi vyhráli zamotanou skupinu, poskočí v příští Lize národů mezi elitu, ale prvenství má svoji vyšší cenu i v tom, že by měli v případě nevydařené kvalifikace o světový šampionát v roce 2026 možnost opravy v baráži.
Olomoucký večer ukázal několik věcí, mimo jiné to, jak jednotní umějí být Češi v rozporuplné době. A ještě něco.
Jak Zlínu coby krajskému městu chybí na rozdíl od Olomouce pořádný, když ne moderní, pak alespoň zrevitalizovaný, fotbalový stánek. Snad se blýská na lepší časy, nejen ve zlínských kuloárech.
