Pár hodin poté, kdy domácí ševci nestačili na pražskou Slavii, se začíná dělat pořádek na fotbalovém stadionu. V akci na hlavní tribuně od rána osvědčený správce Ladislav Podmela, jemuž tentokrát pomáhá na druhé straně stadionu další muž. Každý má v ruce speciální „úchytku“ a prostě musejí odstranit vše, co lidé zanechali.
„Už jsem si zvykl, je to práce přinejmenším na půl dne, samozřejmě máme odpadkové koše, ale na to návštěvníci moc nehledí. Tady máme spoustu kelímků od piva. Ty jasně dominují. Ale je tu moře jiných věcí. Tady třeba prázdná láhev předtím zjevně naplněná slivovicí, tady jsou tácky ještě se zbytky hořčice, klobása bude k fotbalu patřit vždycky, jinde jsou zase plastové láhve nealka i kelímky od kávy,“ ukazuje pan správce a přemísťuje spoustu klasických odpadků do přenosného koše.
Ale věcí už poněkud kurióznějších je tu daleko více.
„Zrovna dávám do koše černé rukavice, poměrně často tu lidé nechávají deštníky, už zpravidla poškozené, prostě je odloží, tedy ani ne zapomenou. Našla se samozřejmě i peněženka, to už se pak dohledává majitel. A úplnou výjimkou nejsou mince, někdy padesátikoruna, jindy i bankovky,“ vypočítává dál.
David Navrátil je ředitelem zlínských zimních stadionů. S ním už téma směřuje poněkud jinam.
„Poslední dobou roste agresivita návštěvníků. Ničí nám na toaletách umyvadla, toaletní mísy, věková hranice mladých agresivních lidí navíc klesá, to není dobrý jev,“ říká poněkud varovně.
Kuriozit je samozřejmě celá řada. Lidé ztrácejí prsteny, náušnice, ale pochopitelně i doklady, často ani nevědí, kde o cennosti přišli.
Tečku za povídáním tohoto druhu dává v úsměvném duchu dlouholetý zlínský sportovní funkcionář, mimo jiné vedoucí fotbalového A týmu Zlína v předešlé prvoligové éře Arnošt Hošek.
„Ta vzpomínka je o ztrátě a nálezu, ale trochu jinak. Před lety jsme hráli na Slavii v Edenu. Eda Lasota střídal během hry, stačil se jen krátce rozcvičit a rychle na sebe hodil dres. Vyběhl ovšem místo své osmičky se čtrnáctkou, kterou běžně nosil spoluhráč Petr Zemánek. Dalo nám hodně práce a chtělo to i pochopení čtvrtého rozhodčího, aby se během chvíle zase u lajny rychle převlékl do svého dresu, takže trochu jiná ztráta a pak správný nález,“ směje se velezkušený pamětník.
