František Zuska se narodil v září 1932 v milovaném Kobylí. Brzy po válce se vydal do Zlína a ke štěstí všech, kteří ho tu poznali coby báječného folkloristu, učitele zpěvu i tance, ale možná ještě více jako úžasného umělce se zlatýma rukama, jimiž tvořil překrásné slámové ozdoby i betlémy, jakož i mnohé další skvosty, už zůstal tomuto městu věrný.
Tohle není výčet jeho jedinečných uměleckých aktivit, to by trvalo opravdu předlouho. Chlap, který měl za kamarády takové veličiny, jako byli třeba Miroslav Zikmund nebo Karel Pavlištík, vychoval generace ctitelů folkloru například ve Slováckém krúžku, Vonici i dětské Voničce. K lidem měl coby člověk předobrého srdce vždycky blízko, jak to jen šlo.
Byl původně zedníkem, pak stavařem, vypracoval se na projektanta. A jeho hlavním projektem byl život. Dobrá nálada, nezištná pomoc, poučení, diskuse o všem možném, cit pro názor jiných, stejně jako um držet si svoji pravdu. Mohl by rozdávat moudrost a lidskou dobrotu. Takový byl František Zuska.
Zastihnout ho u něj doma patřilo k tomu nejlepšímu, co mohlo kamarády a přátele potkat. Malá zahrádka byla plná velkých setkání se známými lidmi, ale i těmi úplně nejobyčejnějšími. Zuska se tu cítil šťastný, prakticky vždy zaštítěn svojí báječnou paní Maruškou.
Když vám upletl pomlázku z vrbového proutí, mohli jste si být jisti, že máte na roky vystaráno a navíc je nástroj na dívčí lýtka z té nejlepší dílny. A přitom, když jej pletl, jste se dozvídali úžasné zážitky z jeho přepestrého, plodného a emocemi i laskavostí naplněného života.
Což ale neznamená, že byl v posledních ze svých bezmála devadesáti let nějakým nostalgikem.
Kdepak, až do úplného konce svých krásných dnů byl zcela na tepu doby, do posledních chvil měl jasno o tom, co je dobré, co je správné a kde se třeba dějí křivdy.
Početní kamarádi a rodina možná cítí jako určitou nespravedlnost osudu, že panu Františkovi nedopřál dožít se 14. září, kdy by v babím létě na své zahradě určitě krásně oslavil své kulatiny.
Co už naděláme? Sám jeho dlouhý život byl vlastně takovou báječnou oslavou ryzího člověčenství.
Díky, pane Františku Zusko!
Poslední rozloučení s Františkem Zuskou se uskuteční v pondělí 4. dubna v Kostele svatého Filipa a Jakuba ve Zlíně v 11 hodin.
Františka Zusku si můžete připomenout v seriálu Poztrácená řemesla z dílny televize TVS zde.
