Nuže, Pavle, je galeristův pracovní chutný, křupkavý a plný výzev. Nebo může někdy pěkně ztvrdnout?
Jejda, lehčí otázku na úvod nemáte?
Mám jich dost, ale u vás bych ničím banálním začínat nechtěl.
Tak dobře. Asi víte, že je můj pracovní život vcelku pestrý. Teď jsem galerista řekněme na plný úvazek. Ale bylo to i hodně jinak. Poměrně blízko k tomu bylo v pozici ředitele Městského kulturního střediska v Holešově, ale mimo jiné jsem umýval okna ve výškách, dělal jsem i číšníka.
Nu, docela různobarevná povolání…
Určitě, ale řeknu to slovy Jana Saudka, se kterým naše galerie dlouhodobě a moc ráda spolupracuje. Vždycky jsem měl pokoru a dělal jsem to rád.
Teď jste takříkajíc na svém?
Dá se to tak říct, vždycky jsem měl v sobě lásku k umění. Když jsem opouštěl svět divadla, herectví, anebo manažerských pozic, tak jsem v určitém zralém věku zvolil to, co se mnou šlo životem. To byla láska k umění.
Vy jste měl tuhle výbavu někde geneticky v rodině?
Ano, vedla mne k tomu moje maminka. Šli jsme běžně třeba na koncert vážné hudby a pak ještě na výstavu výtvarného umění. Prostě jsem to měl v sobě. Pak jsem ještě musel k profesi galeristy dojít dalším studiem.
Takže ten chlebík bude asi docela dobrý…
Myslím, že se nám práce daří, dává mi smysl. Galerie Atrium tady na Štefánikově ulici vyplnila jakousi mezeru. Nejde tedy jen o to díla nabízet a prodávat, ale dělat i poradenství, připravovat obrazy zákazníkům do aukcí, nabídnout i možnost zrestaurování, je toho více.
Tady jsme svědky komornější výstavy dvou autorů, Jiřího Holíka a Františka Květoně, ale vy se umíte rozmáchnout poněkud košatěji, je to tak?
Jistě, moje největší vášeň je realizace velkých výstav. Naší vlajkovou lodí je galerie Desítka v desáté etáži zlínského Obchodního domu, teď tam představujeme absolutní ilustrátorské špičky. Ohromný úspěch sklidil výstava děl Josefa Lady, ale jsme rádi za to, že jsme úspěšní i s jinými projekty. Desítka je skvělá i výhledy na Zlín a osobitou kavárnou.
V Desítce se prezentuje ilustracemi desítka autorů. Už nežijících, ale také tří současných věhlasných ilustrátorů. Třeba Boris Jirků…
S Borisem se známe hodně dobře, řeknu v mírné nadsázce, že on je takový ten Fénix, který letí světem. Je mimo vlastního oboru špičkovým pedagogem, laskavým a s krásným vztahem k mladým. Pro zajímavost, má za sebou přes sedmdesát knih, které ilustroval, včetně knihy knih, Máchova Máje.
