Mohla být hééérečkou nebo inženýrkou
„Odmalička mi doma říkali hééérečka, protože jsme se ségrou dělaly nejrůznější srandy, představení a vystoupení. Takže když se mě někdo zeptal, řekla jsem, že bych chtěla být hééérečka, protože jsem neměla představu, co jiného bych mohla dělat,“ usmívá se sympatická tmavovláska.
„Měla jsem to sice někde vzadu v hlavě, že by to bylo hezké, ale spíš to pro mě byl takový tajný dětský sen, něco nedosažitelného, co by stejně nevyšlo. Tak jsem si říkala, že na to, co chci dělat, přijdu v průběhu základní školy,“ popisuje Klára.
Přesto od malička chodila do tanečních kroužků, do dramatického kroužku a později vypomáhala ve studentském divadelním souboru. Navštěvovala pěvecký sbor, věnovala se folkloru a americkému stepu zvanému clogging, ve kterém získala celkem deset titulů mistryně České republiky v několika kategoriích. Přesto přiznává, že se její profesní život mohl ubírat úplně jiným směrem.
„Směřovala jsem totiž i k vědám. Mám ráda matiku a fyziku, dokonce jsem z nich maturovala. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem se dostala na matematické inženýrství na Vysokém učení technickém. Už jsem pak měla volno, ale všichni spolužáci se ještě učili na přijímačky, tak jsem si řekla, že ještě jen tak zkusím přijímačky na muzikál na JAMU. A ono to vyšlo,“ popisuje poměrně nečekaný zvrat.
„Máma mi řekla, že si mě stejně moc neumí představit za počítačem, a ptala se, co by ze mě vlastně bylo, kdybych šla studovat to inženýrství? Řekla jsem, že nevím. Nakonec jsem si řekla, že to zkusím s JAMU na rok a uvidím, jestli mě to bude bavit. Taky hrálo roli, že na VUT bych se možná dostala znovu, ale na JAMU už asi ne,“ dodává Klára Ondrůšková.
Herectví se nedá studovat doma u knih
Když nastupovala na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, neměla vlastně vůbec představu, co ji čeká.
„Odmalička jsem v sobě měla muzikálnost, tancovala jsem, stepovala, zpívali jsme s babičkou a dědou, chodila jsem do kroužků. Ale vlastně jsem vůbec netušila, do čeho jdu, nic jsem si nestudovala, nepřipravovala, prostě naslepo. JAMU pro mě byla jedno velké překvapení,“ směje se mladá herečka.
„Myslím, že jsem se ale celkem rychle zorientovala, byla jsem už z dřívějška zvyklá na dřinu. Přesto mě překvapilo třeba to, že jsme byli pořád ve škole, od rána do večera. Ale ono je to logické, protože herectví nejde studovat doma u knih,“ říká.
Gratulace k vysněnému angažmá
Klára pochází z Hodonína a do Slováckého divadla odmala pravidelně jezdila coby divačka. A tak bylo logické, že ho měla na seznamu těch, ve kterých by si přála získat angažmá. A to se jí splnilo.
„Slovácké divadlo bylo vždycky můj sen. Jak jsem studovala, postupně se ten seznam divadel, kam bych ráda nastoupila, rozšiřoval, ale Slovácké na něm pořád bylo. A když se to skutečně splnilo, kamarádka mi gratulovala, že mi přeje štěstí v mém vysněném divadle. A jsem za to opravdu moc ráda,“ vyznává se Klára Ondrůšková.
„Na JAMU zněly různé strašáky, že v angažmá už nikdy nebudeme mít na nic čas, trochu jsem se obávala kolektivu, jestli si s kolegy budu mít co říct, když jsem o herectví ještě před pár lety nevěděla ani ň. A jsem moc ráda, jak to dopadlo, kolektiv je skvělý, přijali mě krásně a jsem opravdu spokojená,“ říká šťastně.
Ostrý start
I když stálou členkou souboru se oficiálně stala až před několika týdny, už v minulé sezóně se divákům představila ve dvou výrazných rolích. Jako Eva ve vesnickém dramatu Gazdina roba a coby Puk ve Snu noci svatojánské.
„Byl to dost ostrý start, hned dostat tak velké role. Ale jsem za to vděčná, protože jsem měla možnost ukázat, jestli to zvládnu a ustojím. Dnes snad můžu říct, že jsem to ustála. Ty role byly úplně odlišné a byla to takto na začátku velká výzva, ale moc mě to bavilo,“ svěřuje se herečka s tím, že ji podporuje i rodina a kamarádi.
„Jezdí do Slováckého divadla, rodina už viděla obě představení, i kamarádi se sjíždí, jak můžou, i když jsme se rozutekli po celé republice. Kolikrát mě překvapí, jak široké okolí si udělá čas a přijede se podívat, je to hezké.“
Masaryk – a co dál?
Nyní Kláru Ondrůškovou čeká další výzva – aktuálně s režisérem Dodem Gombárem zkouší muzikál Masaryk, který bude mít světovou premiéru ve Slováckém divadle 1. listopadu. A co bude dál, třeba za deset let?
„Nad tím vlastně vůbec nepřemýšlím. Užívám si, co je teď, a jsem za to vděčná. Budu ráda za každou příležitost, ale aktuálně jsem moc spokojená a uvidím, kam mě život zavede. Třeba jako když jsem si na poslední chvíli vybrala herectví místo matematického inženýrství. Změny přichází a já jim ponechám volnou uzdu,“ uzavírá Klára Ondrůšková.
Zajímá vás kulturní dění v našem regionu? Více článků si můžete přečíst na webu zlin.cz.
