Pane Václave, otázka do pranice, troufl byste si být hlasatelem na mistrovství světa?
No to je otázka. Kdybyste mi ji položil třeba před patnácti lety, to jsem koketoval s angličtinou, třeba bych odpověděl pozitivně. Dnes už samozřejmě ne, ale řeknu vám, to by byla věc…
Ale šampionát nejlepších týmů světa určitě pečlivě sledujete…
Pochopitelně, když nejsem v práci. A víte co, dělám si takové srovnání coby dlouholetý fanoušek Zlína. Je to opravdu veliký rozdíl třeba v rychlosti a technice.
Jakpak by obstála Česká republika, pakliže by se naši hoši na MS probojovali?
Bohužel, nemyslím si, že by obstála. Ostatně nepřekročili jsme kvalifikační boje, nad naše síly byl třeba Wales a ten si tedy moc dobře nevede.
Které týmy se vám naopak líbí?
Těch by bylo, mistrovství je teprve v rozpuku. Ale podle dosavadních výkonů bych viděl hodně vysoko například ambice Brazílie a Francie.
Zpátky do našich fotbalových končin, kolik přesně bylo těch vašich utkání?
Vedu si od roku 1976 velmi pečlivou statistiku, sestavy a tak dále. Zatím jsem dospěl coby hlasatel k číslu 1210.
Klobouček z hlavy. A ještě k přehlídce nejlepších světových plejerů. Který šampionát vám utkvěl v paměti z mladých let?
Bylo mi devatenáct, když získalo Československo stříbro na MS v Chile, tehdy ovšem běžely zápasy jen v rozhlase. Myslím, že v kontextu dnešní úrovně českého fotbalu to byl neuvěřitelný úspěch.
Jména jako Masopust, Novák, Pluskal, měl jste možnost někoho z nich poznat osobně?
Ano, už coby hlasatel, objevili se tu pánové Masopust a zlínský odchovanec Pluskal. Už šli mírně do let, ale oba báječní, skromní, samý vtip. Na to povídání s nimi s mikrofonem ze nezapomíná.
