„No aktuálně špatné časy, tady v okolí Salaše ve Chřibech jsme momentálně opravdu na suchu. Nějaké deště byly, jenže byly prudké a do půdy se pořádně nedostaly. Největší metlou pak je vítr, ten škodí srovnatelně jako sucho, a tak můžeme konstatovat, že sezóna zatím nevypadá vůbec dobře.“ Hlas dlouholeté znalkyně z Mykologického klubu na Salaši Aleny Filípkové se teď dá aplikovat prakticky na celý Zlínský kraj.
Také v Javorníkách, Beskydech, Hostýnských či Vizovických vrších jsou nálezy spíše sporadické. Ale, kdo hledá, zpravidla najde. Samozřejmě v počtu omezeném. Velmi omezeném.
„Ale na praženici těch pár hříbků, byť nejsou moc pěkné, určitě je. A pak je tu jedna třešnička na „suchém“ dortu houbařském. Tohle je ryzec syrovinka. Houba pevná, aromatická a dokonalá jen tak opražená na oleji na kmíně,“ dává najevo, že se v lesích přeci jen dá najít i vzácnější houba, další expert Karel Srnec z Napajedel.
„Hledání hub je i trochu řehole, nejde jen o to vyrazit autem k lesu a mám zajištěny houby na sušení a nakládání, to je vždy období třeba dvakrát ročně, když jsou takzvané houbařské vlny. To rostou pravé hřiby, kozáky, bedly, holubinky mnoha druhů, růžovky. Všechno ve velkém a všechno dočasně. Když se ale do porostů vrhnou stovky lidí bez jakékoliv úcty k přírodě, není to pro les nic příjemného,“ dodává Alena Filípková s tím, že prakticky na všech místech Zlínského kraje jsou i na menší úrodě hub znát necitlivé zásahy způsobované opakovaně horečnatou těžbou dřeva.
„V honbě za ziskem vznikají nenapravitelné škody, orgány určené k ochraně přírody by si toho měly být vědomy, nemyslím, že tomu tak vždycky je,“ varuje znalkyně, která v žertu říkává, že je už desítky let doma více v lese než ve svém domě na Salaši.
