„Synovi, který na rozdíl ode mne není houbař, se v noci zdálo, že našel obrovský hřib. Sotva mi to ráno sdělil, vyrazil jsem do lesa nedaleko Zlína,“ začíná vyprávění rodilý Zlíňan, toho času obyvatel Napajedel.
A „věštba“ se vyplnila. Pan Karel narazil nedaleko krajského města v lesním porostu na přímo nádherný nejméně půlkilový hřib.
„Nebyl vůbec červivý, jen jsem odstranil pár slimáků, kteří se chystali na své hody. Pak jsem plný nadšení doslova probrouzdal širokánské okolí, věřte nebo ne, už vůbec, ale vůbec nic. Takže tvrdit, že rostou ve velkém, to bych si tedy netroufl, prostě tohle byl samotář, kterého si asi můj hoch vysnil,“ udivuje zkušený znalec hub.
Velikého praváka pak zpracovala k obědu na řízky jeho maminka.
„Fakt jsme si pochutnali, bylo to výborné. Myslím, že tenhle úžasný kus – samotář – udal tón, v květnu slušně zapršelo, sezóna by se od června mohla rozeběhnout na jedničku,“ dává ostatním majitelům košíků naději pan Srnec.
A jako perličku přidává další stěží uvěřitelnou věc.
„Loňský poslední pravý hřib jsem našel přesně na Vánoce, také rarita,“ směje se znalec.
