Na přání hodně zdraví reagoval prakticky okamžitě.
„Díky moc, vím, o čem je řeč, jinak se těším na život po padesátce, ale nějak si to nepřipouštím, třebaže to vnímám a vím dobře, že to jistý milník je,“ poznamenal muž, který byl svého času pátý na světě.
Hrál na Turnaji mistrů, kde zdolal tehdejší superhvězdu Agassiho, těsně podlehl v semifinále Grand slamu v Melbourne pozdějšímu vítězi Johanssonovi, zdolal mimo mnoha jiných Nadala či Federera. Po boku Davida Rikla hrál i finále Wimbledonu v Londýně. Vyhrál sedm turnajů ATP ve dvouhře a více než dvojnásobný počet, osmnáct ve čtyřhře. Mimořádně úspěšný byl také v Davis Cupu.
Jiří Novák ale na nějaké výčty úspěchů není stavěný. „Žijeme teď, dneškem, tak to má být,“ ví dobře.
Kdo ho zná, obdivuje třeba i to, že kariéru končil už poměrně brzy, v jedenatřiceti.
„Vždycky jsem si přál pobýt s dětmi, dokud byly malé,“ vzpomínal ne tak dávno ve Zlíně, kam moc rád míří za rodiči Jiřím i Miloslavou či sestrou Petrou.
Novák je ze slavné zlínské líhně roku 1975. V tomto roce si setkání s kulatinami připomenou i jeho kamarádi Petr Leška, Petr Čajánek či Jiří Marušák.
Inu rok, kdy se s chlapců stávají chlapi.
„Vždycky bude platit, že budu Zlínu fandit, třeba v hokeji bych si moc přál, aby se berani vrátili mezi extraligovou společnost, fotbalisté už to snad ani ztratit nemůžou,“ směje se oslavenec.
Nuže, Jirko, hodně sil, zdraví, elánu a prostě dobrý druhý poločas…
