Jenže ani více než měsíc od apokalyptického řádění tornáda není v postižených oblastech zdaleka všechno tak, jak by mělo být.
„U známých v Moravské Nové Vsi stával léta letoucí krásně plodící meruňkový sad. Ne pokaždé rodil, to záleží na raném jarním vývoji s květy. Když byl dobrý rok, nestačili jsme trhat. Tentokrát ale bylo všechno jinak. I malá „čubrněla“, jak zle tu řádily přírodní živly. Ze sadu zbyly místy jen pahýly, co je ale zajímavé, stromy, které přežily, byť s vážným poškozením, přeci jen nabídly sladké plody,“ vypráví maminka Eva.
U jejich známé se tornádo neprojevilo až tak drasticky jako u mnoha a mnoha hůře postižených lidí. Ale žádná pohodička to rozhodně nebyla, to je jasné.
„Naši známí přišli třeba o robustní vrata stodoly, která zmizela navždy neznámo kam. Jako zázrakem přežilo pár králíků, ale na místě je znát, jak jsou lidé i psychicky vysílení. Teď tu třeba po bouřce ožily všechny ty hrůzné vzpomínky ze 24. června, někdy úplně cítíte ty obavy. Hasiči museli čerpat vodu ze sokolovny, některým lidem zase uletěly z opravených střech plachty, prostě je to pořád náročné,“ vypráví po nejen meruňkové návštěvě Eva Janoušková.
Jedno pozitivum ale návštěva v už bývalém meruňkovém sadu měla.
„Malá samozřejmě ve dvou letech ještě ze všech věcí nemá rozum, ale musím říci, že jí první potornádové sladké plody moc chutnaly, tak snad se tu už povede dobře i všem, kteří zažili nekrušnější chvíle života,“ dodává pozorovatelka, mladá paní Eva.
