Jak to vidí nejen sportovci. O agresivitě. Díl první

Agresivita ve sportu se pomalu stává normálem – ilustrační foto (MotionArray)
ZLÍNSKÝ KRAJ - Psychologové mluví jasnou řečí. Fauly se nosí více než fair play. Kdo je tvrdší proti soupeři, získá více. Platí v politice, v zaměstnání, určitě ve sportu. Na zdraví se tolik nehledí, lidé se setkávají čím dál méně. Kdo není tvrdý, jako by nebyl. Je to tak, nebo ne? Server zlin.cz nabízí názory známých i méně známých. A v diskuzi by rád pokračoval.

Jiří Strnad, bývalý fotbalista

Není to tak lehké téma, jak by se mohlo zdát. Fotbal jsem dlouhá léta hrával, vždycky šlo o body, o postup, anebo o udržení. Pamatuji ještě časy, kdy nad emocemi vítězilo přátelství, úcta k soupeři, ale i k rozhodčím. Dnes je to hodně jinak, vyhrát se musí jakoby za každou cenu.

Jan Dudek, ředitel televize TVS

Celý život sportuji, proto vím, že tu a tam každému z nás ujedou nervy. Ale je absolutně důležité, abychom si přiznali chyby a po zápase byli zase kamarádi. Profi sport je ale zaměřený výhradně na úspěch, je nabitý penězi a adrenalinem a místo pro gentlemanské chování se z něj vytrácí.

Karel Palička, senior, Karolinka

Poslední dobou bývám vyděšen. Vnuk plave ve Vsetíně, hodně se zlepšuje, jako děda z toho mám velkou radost. Ale v hledišti je stokilová maminka, která před námi všemi vynadá chlapci, že skončil až druhý.

Libor Kopl, sportovní redaktor

Můj názor je ten, že lidé se mají rádi. Platí to i o fanoušcích fotbalu. Víkend co víkend sleduji sportovní zápasy. Třeba naposledy vypjatý duel mezi Stráním a sousedním Uherským Brodem. Více než 1500 lidí, každý je jiný, vyhráli domácí, nikdo se na nikoho nezlobil. Dvě hodiny normálních lidí.

Augustin Košař, mistr republiky s fotbalovou Zbrojovkou Brno 1978

Agresivita překračuje veškeré meze. Nejen na hřišti, ale i ve společnosti. Zajděte se podívat na zápas dorostenců. Nadávky, výhrůžky rozhodčím, protihráčům. Ne že by se to nedělo i dříve, kdysi mne zákeřným faulem připravil nejmenovaný fotbalista například o účast na zlaté fotbalové olympiádě. Ale dnes je to mnohem horší, v hledištích i na hřištích.

Alan Hejma, editor Rádia Impuls

Nechoďme daleko, syn začal v mladém věku pískat fotbal. Potkal se velmi brzy před nedávnem s realitou. Soupeřův trenér ho inzultoval takzvanou hlavičkou. Ubohost, podobné věci se prostě dějí.

Lubomír Nečas, lékař

Mne spíše zaráží „autoagresivita“. Mladým občas dochází zdravý rozum, je jim vlastně jedno, jestli zraní někoho nebo sebe. Asi jde o odraz společnosti, menší úctu k rodičům. Myslím, že se mají až příliš dobře. Tím ale mluvím o menšině. Většina sportovců, které celý život léčím, jsou rozumní. Měli by být vzorem.