Jakube, tak snad nejdříve k fotbalovým zážitkům poslední doby. Jak to jde?
Začátek jsme měli těžký, jedna remíza, tři prohry. Ovšem velmi silní soupeři. Brr. Pak jsme dvakrát vyhráli a teď, poté, co jsme doma prohrávali 0:2 s Gornikem Zabrze, jsme nakonec remízovali 2:2. Velká smůla, před koncem jsem ještě měl šanci, nevyšlo to, škoda.
Jak by hrál Zlín s Cracovií?
Těžká otázka, každopádně tady v nejvyšší soutěži hraje veliké množství velice šikovných útočníků. Rychlí, techničtí, mladí Poláci i zkušení cizinci. Fakt kvalita.
Soutěž je kvalitní, to se ví. Hraje se na krev?
Pokaždé, jen v posledním kole skončilo šest z devíti utkání remízou. Zbylé tři o jediný gól. Urputné boje, což mi vyhovuje.
Co diváci, říká se, že jsou hodně nároční.
Nesmírně, za klubem stojí, ale taky chtějí výsledky a výkony. Na hřišti Termalice jsme měli domácí prostředí a vyhráli jsme i díky nim. Teď doma v poločase, kdy jsme prohrávali, se moc a moc zlobili. Umějí to dát najevo. Ale zase nás namotivovali alespoň k remíze.
Jak je mladé rodince v Krakově?
Každý mi říkal, že je to hezké město. A já říkám, že není hezké, ale krásné. Parky, dýchá tu historie, památky, fakt paráda, hodně zeleně. Fajn.
A jak se daří pokračovatelce fotbalového rodu Jugasů, malé Klaudii?
Díky manželce výborně, zrovna slaví osm měsíců. Já se coby rodič taky snažím. Protože naše holčička nechce moc přes poledne spávat, dostal jsem specifický úkol, musel jsem ji uspat. Povedlo se, ale hodinky mi ukázaly, že jsme ujeli rovných třináct kilometrů, což je víc než naběhá fotbalista během utkání. Však jsem toho taky měl plné kecky.
