Čím je pro Jana Jelínka vlastně fotbal? Zaměstnáním, koníčkem, posláním, zábavou…?
Fotbal je pro mne už určitě přímo životním stylem. Od šesti let je mou nedílnou součástí. Je tím, co naznačujete, ale je kupodivu i mým učitelem, mou starostí, vášní, každodenní zkouškou.
Je tedy logicky mezi životními prioritami, ovšem nemůže tam být sám, že ne?
Jistě, že ne, ale patří mezi ně výrazně. Jinak, když se zamyslím, tak tam patří rodina, sport v celé šíři záběru a taky touha být lepším člověkem.
Jak je možné, že totožná skupina lidí rozuměj mužstvo podá dvouhodinový pracovní výkon pod psa a za týden titíž mladí pánové hrají jako z partesu. A pak zase naopak?
Podle mne je v tom fotbal krásný, provází ho mnoho proměnných. Hráči, prostředí, emoce, mysl, počasí, taktika, rozhodčí a je toho víc. Je potřeba, aby tyhle puzzle do sebe zapadly, jenže ne vždy se to povede.
Jakou roli hraje v bitvách dvou jedenáctek něco, čemu říkáme štěstí?
To je složité, zajímavé je, že pomyslná miska vah je někdy nakloněna vám a jindy soupeři. Štěstí lze přibližovat vlastními silami a touhou, ale to ještě neznamená, že si je nakloníte napořád.
Je fotbal věc složitá nebo léty neměnná a v podstatě naprosto jednoduchá?
Fotbal je tak jednoduchá hra, až je složitá. Je to prosté, dej o jeden gól do správné branky víc než soupeř a zvítězíš. To by bylo jednoduché, složitost je v tom, že soupeř má úplně stejné představy a cíle.
Ne vždy se může dařit, jak se chmury vytěsňují třeba po sérii smolných nebo i zasloužených porážek?
To je pro trenéry nesmírně složité. Přináší to stres. Pro mne jsou nejvíce mé děti a je moc špatně, že ten můj stres musejí zažívat. Neumím odbourat zklamání během chvilky, na to jsem moc emočně založený.
Jak úspěch a neúspěch ovlivňují dění v kabině, na tréninku, ale pak třeba i v rodině?
Když se daří, pracuje se s čistou hlavou daleko lépe. Když je to naopak, vzniká někdy panika, ale jede se dál, musí se makat. Spolu pracuje racio ale i emoční stránka, a to se pak klid hledá fakt přetěžko.
Je vlastně trenér rozhodujícím článkem úspěchu? Nebo je jen koordinátorem a tak trochu hříčkou v rukou hráčů?
V kolektivním sportu rozhoduje jede stěžejní činitel. A to je tým. Od správce po majitele. Trenér je součástí toho celku. Pokud do sebe ty součásti dobře zapadají, pak to šlape.
Je tu krásná čtyřicítka. Je to konec mládí a nástup středního věku?
Pro mne je to číslo, věk zatím neřeším. Každý, kdo mne zná, tak ví, že jsem stále puberťák. Sportovat můžu pořád, jíst mi chutná a věřím, že mám vše před sebou. Tak mi držte pěsti, ať mám kousek toho štěstí. Zkouším mu jít naproti.
Díky za cestu do polohlubin trenérské duše.
Rádo se stalo.
