Honzo, jak zvládá rodina přesun z Uherského Hradiště do Pardubic?
Teď o prázdninách to docela jde, jak to bude dál, to se uvidí. Prvorozený starší syn jde do čtvrté třídy, je samozřejmě zavedený a má kamarády v Uherském Hradišti. Teď je rodina se mnou, jak to bude dál se právě rozhodujeme. Ale jisté je, že se po skončení angažmá tady u Labe na Slovácko vrátím.
Fotbalově vám jde nové angažmá hodně dobře, cítíte to podobně?
Docela se mi daří, dal jsem gól na Spartě i v Českých Budějovicích, ale to to vůbec nejde. Prohráli jsme hloupě doma s Karvinou, druhé vystoupení před našimi fanoušky musí být lepší.
Tedy vítězné, co když dáte gól Slovácku, budete slavit?
Popravdě řečeno vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Ale když na to přišla řeč, pak si myslím, že bych neslavil, je to tak zavedené a vzpomínky na šest let v Uherském Hradišti jsou hodně živé.
No jistě a víc než příjemné.
Byly to fakt výborné roky, hráli jsme na předních příčkách tabulky, vyhráli jsme pohár, neztratili se v evropských pohárech, dařilo se mi i v nich. Na Slovácko nemohu zapomenout, to je jasné.
Trenér vašeho nového týmu Jiří Saňák spolupracoval ve Slovácku i s Martinem Svědíkem, dává vám také zabrat na trénincích?
Samozřejmě, ale to je normální, jsem zvyklý, zvláště uprostřed týdne ve středu a ve čtvrtek to bývá makačka.
Slovácko ještě nedalo gól, co vy na to?
Mají dva body, fandové jsou v Uherském Hradišti úžasní, určitě se Mára Havlík a spol. rozstřílejí, jen by to nemělo být teď tady u nás. Na hřišti to bude bitva, po zápase určitě na chvíli pokecáme.
