„V přírodě je to už tak zařízené. Když se jí věnujete a pomáháte, ona vás za zásluhy a spolupráci spravedlivě odmění. A naopak,“ vyprávěl osvědčený pěstitel, zahrádkář a znalec přírody, který se vyzná jako málokdo.
„Vloni jsem sklidil obrovské množství jablek, trhá mi srdce, když vidím, že naši pěstitelé musejí ustupovat konkurenci z jiných zemí a musejí dokonce odstraňovat své stromy a zavírat celé sady, to je k nevíře,“ vypráví muž, který pěstuje především pro svou potřebu a rád zásobuje rodinu i své známé.
Jeho jako mnoho jiných přímo iritují ceny základních pěstitelských komodit ve velkých obchodech.
„O to intenzivněji se dám na pěstování. Například cibule, rajčat, paprik, hrachu i brambor. Samozřejmě mi čas na zahrádce nikdo nezaplatí, ale to je třeba brát jako koníčka a smysluplně strávenou dobu. Chemie používám co nejméně, nejde se jí vyhnout úplně, ale jsem si jist, že své produkty ošetřuji násobně méně než zahraniční velkododavatelé,“ říká pan Karel.
Na jedné vlně s ním je dlouholetá znalkyně a pěstitelka paní Veronika. Ta se své zahrádce věnuje spoustu let po boku manžela ve Zlíně.
„Teprve začínáme, ale nebojte, jaro nám neufrkne. Moc se těšíme, jak po zimě v paneláku zase pookřejeme. Ceny v supermarketech mi doslova vyrážejí dech, tak se zase vrhneme na své výpěstky, začneme sít cibuli sazečku a pak hned hrášek. To je lahoda, míváme jej hodně brzy. Pěstujeme, nač nám síly, um a zkušenosti stačí, samozřejmě se těšíme na ovoce i zeleninu všeho druhu, sezóna vlastně právě začíná, musíme přerýt záhony a pak už se to rozjede,“ říká na startu zahrádkářské sezóny paní Veronika.
