Hokej určitě sledujete důkladně, třebaže už ne aktivně jako trenér. Mají takové ultimativní série své specifikum?
Samozřejmě, zpravidla to bývá vrchol sezóny. Vždycky jde o to maximálně se soustředit, dokonale se připravit, v přípravě dbát na každou maličkost. Protože maličkosti často rozhodují.
Jako trenér jste podobných sérií v nejvyšší soutěži zažil moře v řadě klubů, ale co jako hráč?
Tak toho bylo méně, zavál to čas, na začátku hráčské kariéry jsme bojovali se slovenskými týmy Dubnice a Zvolenem v baráži o extraligu. Ta byla mimochodem hodně kvalitní. Byly to moc líté bitvy, zpravidla koncem sedmdesátých let pro nás úspěšné.
Historie je hezká, poučná, ale současnost nevyzpytatelná. Je Zlín před sérií play-off druhé nejvyšší soutěže s Jihlavou favoritem?
Zdánlivě ano, Jihlava skončila po základní části až šestá, my druzí. Jenže jsme, pokud se nepletu, soupeři čtyřikrát podlehli. Na druhou stranu hraje se úplně jiná soutěž. Osoby a obsazení stejné, ale teď jde o vše.
Je vlastně domácí prostředí ve finále play-off výhodou?
Spíše ano, třebaže tomu výsledky někdy neodpovídají. Doma je doma, máte v zádech diváky, to je také důležitý faktor.
Zlín si zahrál po sestupu před třemi lety baráž s posledním týmem extraligy jednou. Na Kladno tehdy neměl. A podobně (ne)pochodil před rokem Vsetín…
Především bych nepředbíhal. Série play-off bude určitě zajímavá, teď je třeba soustředit se na zápasy s Jihlavou. Hodně bude záležet na brankářích a na tom, aby se zbytečně nechybovalo. Při stávajícím systému baráže s posledním a hodně odpočatým týmem z extraligy je výhoda na straně Olomouce, ať už bude hrát s kýmkoliv, ale je to sport, uvidíme. Těšme se!
