Pane Červenko, jaké byly vaše podnikatelské začátky?
Po sametové revoluci jsem byl zvolen místopředsedou ZD Luhačovice, kde jsem pracoval jako vedoucí zemědělské výroby a zároveň jsem měl několik nabídek na funkci předsedy v okolních JZD. Nevím, co to ve mně bylo za sílu, ale dal jsem výpověď a začal jsem soukromě podnikat.
Co vůbec znamená název LUKROM?
Je to prosté. Já jsem žil v Luhačovicích, Jaroslav David (spoluzakladatel a bývalý společník firmy, pozd.red.) v Kroměříži. LUKROM v sobě ukrývá nejkrásnější moravské lázeňské město a hanácké Athény. Je v tom snad i jakási symbolika věčnosti, nebo alespoň dlouhověkosti.
Jaká byla filozofie firmy?
Společností jako ta naše bylo v 90. letech spousta, dnes už většina neexistuje. Naše odlišnost spočívala v tom, že jsme chtěli poskytovat komplexní zemědělské služby zemědělské veřejnosti. V roce 1992 jsme pronajali silo v Lípě a začali jsem s výrobou krmných směsí, prodejem zemědělské chemie a zemědělských strojů. Od zemědělských podniků jsme nakupovali komodity. Většina obchodů probíhala pomocí zelených úvěrů – dodávali jsme zboží a zemědělci nám spláceli po sklizni úrodou.
Financování zboží na začátku podnikání v té době zřejmě nebylo nic lehkého?
Bylo to složité, neměli jsme žádný majetek, banky chtěly nějakou zástavu a nebylo čím ručit, a tak jsme přešli na směnečné obchodování s dodavateli. Později některé banky směnky odkupovaly, dodavatelé dostali peníze a my platili po 6 měsících. To nám umožnilo získat finanční kapitál. Dnes je firma na tom úplně jinak, tvoří dostatek vlastního kapitálu a finanční zdroje z bank potřebuje minimálně.
Udělal byste s odstupem času na začátku něco jinak?
Těch věcí by byla spousta, to je jasné. Tehdy jsem moc nevěděl, co je soukromé podnikání. Nějakou základní orientaci jsem sice měl, ale musel jsem se učit za chodu. Jezdil jsem po celém světě a zajímal se o to, jak se řídí podniky. Přibrali jsme dokonce další společníky, ale to nebylo ono, a tak jsme se vrátili s Jardou k původnímu modelu řízení. Po deseti letech se Jarda David rozhodl odejít a věnovat se něčemu jinému. Kamarádsky jsme se pak dohodli, ocenili firmu, já mu vyplatil jeho podíl a od té doby jsem de facto 20 let jediným společníkem.
V průběhu těch 30 let došlo na krizi bankovního sektoru i zemědělství, a ne vždy byla situace na trhu ideální. Co vás hnalo i v těch ne zrovna lehkých letech dál?
V roce 2009 přišla velká krize, ale když člověk něčím prochází, tak si i mnohé uvědomí a leccos pak řeší jinak. Krizi jsem tehdy vnímal jako jakousi příležitost. Když si totiž člověk připustí krizi, začne mít obavy i strach. Když to ale vezmeš jako příležitost k růstu, ke změně, dalšímu uvědomění, pak většinou z té krize vyjdeš silnější.
Měl jste vždy podobně pozitivní přístup?
Určitě ne. Taky jsem měl strach a obavy, když jsem začínal. Záleží jen na nás, jestli chceme vnímat to, co se děje kolem nás, co nás obohacuje a co nám to dá. Pokud si některé věci uvědomíme, přistupujeme k lecčemu jinak. K tomu ale musí člověk dospět. Býval jsem hádavý. Prošel jsem si obdobím silného ega, kdy člověk bojuje s kdekým a kdečím. Buď se člověk chce změnit, nebo nechce. A já tu sílu ke změně hledal a snad i našel.
Jste duchovně zaměřený člověk?
Člověk může žít svůj život ve třech rovinách. Fyzické, mentální a duchovní. Fyzická je naše tělo, mentální je naše mysl a duchovní naše vědomí. Mě duchovní rovina pomáhá pochopit sebe sama a okolní svět v jeho celistvosti.
Tomáš Baťa řekl, „chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe“. Jak moc musel za těch 30 let investovat do sebe Zdeněk Červenka?
Každý člověk má nějaký talent. Já mám asi talent provázat jednotlivé činnosti a vidět tam souvislosti. A od toho se vše odvíjelo a odvíjí. Jsem vystudovaný agronom, ale to je dnes vlastně už vedlejší. Jedna věc je odbornost, ale když se zamyslím, uvědomuji si, že odbornost začala mizet. Coby ředitel už se nepovažuji za odborníka, ti jsou u nás v LUKROMu na těch správných místech a já vše sleduji z povzdálí. Dnes je ze mě takový manažer lidí, co obklopuje odborníky, kteří musí být ve své specializaci daleko lepší.
Jak si čistíte hlavu?
Hrával jsem fotbal, později tenis. Dnes se snažím každý den o nějakou pohybovou aktivitu. Ranní cvičení, kondiční procházky, jízda na kole. Byla doba, kdy jsem každé ráno chodil na přehradu.
Nad čím při podobných procházkách přemýšlíte?
Někdy nad ničím a jen pozoruji, co je kolem mě. Vyzkoušel jsem si, že když chodím rychle, tak nepřemýšlím, když jdu naopak pomalu, tak mi mysl šrotuje. Mysl by měla být jakýsi nástroj. Nemůže nás jen tak ovládat, jakmile nás začne ovládat, tak se stresujeme. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. Mysl by mi měla sloužit, když potřebujeme něco promyslet. Není tu proto, aby mě stresovala.
A na závěr – co byste popřál LUKROMu k jubileu?
Stáhnu to k našim lidem. Obecně bych si přál, aby ta práce, kterou dělají, byla pro ně zajímavá i objevná a aby je to nějakým způsobem utvářelo a obohacovalo. Když se budou naši lidé cítit dobře, tak to přinese výsledky i LUKROMu.
Za spolupráci na rozhovoru děkujeme Zuzaně Molkové.
