Ráno nasadí roušky, vezmou vozík s hráběmi, motykami, zahradnickými nůžkami či metlami a jde se do akce.
Dvakrát i třikrát týdně jsou na očích v centru Zlína kterak plejí, stříhají, hrabou a čistí záhony.
„Doma bychom to prostě nevydrželi. Tento týden máme na starosti záhony v Parku Komenského, teď si dáváme záležet na Štefánikově ulici. Zahálet neumíme a hlavně nechceme,“ povídá „mluvčí“ jedinečného páru paní Jiřina.
„Manžel pracoval dlouhá léta jako zedník, já jsem dělala ve Svitu. Místo zaslouženého odpočinku zaslouženě pomáháme svému městu, aby bylo pořád hezčí, bez práce by nás život prostě nebavil. Jsem stejně jako manžel moc ráda, že je za námi vidět kus práce, taky nějaká ta koruna se hodí,“ ohlíží se na pěkně upravené záhony paní Jiřina.
Lidi, své vrstevníky, kteří jen sedí doma a žehrají nad tím, jak je zlá doba, prostě nebere.
„O nějakém nebezpečí nepřemýšlíme, rozhodně se netřeseme strachy, máme roušky, správné nářadí a hlavně ruce,“ směje se pilná jarní včelka.
Až jim vybude čas, vytáhnou prý kola a vydají se na výlety.
„No hlavně nebudeme sedět doma a poslouchat, co všechno koronavirus umí. Mě prostě to zpravodajství nebaví, vlastně je ignoruji. O to víc nás s manželem těší, že můžeme být i v seniorském věku prospěšní. Lidé nás občas pochválí, to je taky parádní odměna, musí se žít a dělat něco, co vás těší,“ vzkazuje Jiřina peciválům.
