Ono, když to chcete někam dotáhnout, tak to bývá hodně náročné a kluci v osmi devíti letech už nejsou úplní začátečníci.
„To nejsou, hrají už i větší turnaje, například O pohár hejtmana Zlínského kraje,“ povídá v malé přestávce táta a trenér v jedné osobě, zkušený Jiří Svoboda.
Jeho klučík stejného jména maká na doraz, kamarád Maxík Hora totéž. Až se člověk podiví, kde se v hubených borcích bere tolik energie.
„Nepolevuj, raketu před sebe, nápřah, nohy, děláte to pro sebe. Tak ne, tak ano, výborně,“ chválí, radí a hecuje trenér, bývalý akademický mistr republiky a dodnes velmi kvalitní hráč.
Když skončí dvouhodinová řehole, nastává čas pro rozhovor s hlavními aktéry. Tak pánové, jaké světové tenisty znáte.
A málem šok. Jedním dechem, bleskově Jirka Svoboda: Sinner, Djokovič, Alcaraz, Federer, Zverev, Nadal a další a další..
A co naši? Max nezůstává vůbec pozadu: „Menšík, Macháč, Lehečka,“ vypočítává okamžitě. Takže o vzorech bychom měli jasno.
Kluci si vydechnou jen minimálně. Po dvou hodinách tvrdé práce je za pár minut vidíte běhat po schodech a za chvíli hrají „obíhačku“ na malém kurtu ve třech.
Pak jeden z nich přijde za autorem těchto řádky a praví: „jo ještě znám jednoho, jmenuje se Svoboda, to jsem já,“ rozchechtá se šikula.
Inu léto s tenisem budiž pochváleno. A prázdniny jakbysmet.
