Kamarádi trenéři Bob a Zdeněk: tenis je naše radost

Trenéři Bob a Zdeněk. Foto: zlin.cz
ZLÍN - Fotbal ani hokej, jimž věnovali dlouhé a úspěšné hráčské a trenérské kariéry, už příliš často pánové Bohumil Páník a Zdeněk Venera nehrají. Ale protože momentálně nevedou žádný tým, mají čas na své tenisové pátky. A tam se dokonale "vyřádí." Pohyb je jim bytostně vlastní i po šedesátce a pokud možno, nikdy nevynechají. Na jednom se shodnou: vždycky chceme vyhrát.

Nutno dodat, že se hrává čtyřhra. A protože oba muži poskytli v dobách hráčských a trenérských stovky možná tisíce rozhovorů, nechejme tentokrát mluvit jejich časté parťáky. Pány Roberta Köglera a Rudolfa Pavlíčka, rovněž aktivní sportovce v časech minulých ale i současných.

Jaké jsou silné tenisové stránky trenérů Venery a Páníka?

Pavlíček: Na Bobu Páníkovi je obdivuhodná jeho taktická vyspělost. Co nestihne doběhnout, to dohání snahou a čistotou forhendu, ten má hodně dobrý.

Kögler: Zdeněk přijde na kurt vždycky v dokonale nabroušených bruslích. To říkám obrazně. Vždycky je parádně připravený, obdivuji třeba jeho rychlost. A na síti se mu vyrovná jenom zeď.

Pavlíček: Venera je pokaždé úžasně namotivovaný, má hodně pozitivní přístup, chce vyhrát každý míček, je radost s ním hrát.

Kögler: Bob má opravdu stylový forhend, také některé jeho výrazy jsou pro soupeře výstrahou, to se z fotbalové lavičky nezapomíná. Je to stratég po všech stránkách.

Je něco, co by zmíněná „tenisová dvojčata“ mohla do budoucna zlepšovat? Co byste jim poradili jako trenéři?

Pavlíček: U Zdeňka je to určitě razance úderů a zakončení. Na tom by měl popracovat. Na ledové ploše určitě nebýval k soupeřům tak milosrdný až hodný.

Kögler: Bob má rezervy v servisu, někdy mu jde, jindy jako by si nedal pořádně záležet, přitom jej umí skvěle umístit. A kdybych ho dostal do trenérských kleští, pak bychom pilovali správné postavení při bekhendu.

Pavlíček: Kdyby to šlo – a ono to, Bobe, půjde – měl by Páník zlepšit pohyb na kurtu.

Kögler: Zdeněk má jedinou chybičku a tou je razance konečných úderů, stejně tak může přidat síly na servisu, není se čeho bát.

Kam až to mohou oba kamarádi dotáhnout?

Pavlíček: Pokud se nevrátí ke svým profesím a budou mít dostatek času, tak se po prodělaném tréninkovém procesu určitě mohou ucházet o vítězství v některém turnaji rekreačních tenistů. V minulosti k tomu neměli daleko, a protože zdaleka nepatří do starého železa, tak jim věštím světlé zítřky, třeba už na jaře.

Kögler: Já myslím, že i dřív, určitě bude ještě turnaj v hale. Důležitá je ale jedna zásadní věc. Na ten turnaj se hoši musí přihlásit…