Karel Srnec má správné lesní příjmení, však je mu také věrný v tom, že na les nedá dopustit.
„Samozřejmě, že pěkné úlovky pravých hřibů i suchohřibů takhle v polovině listopadu potěší, ale nemyslím si, že by se jednalo o bůhvíjakou anomálii, pokud nemrzne, je nám pravověrným houbařům hej,“ vypráví v lesním listnatém porostu nedaleko Březůvek.
„Pozor, tohle je třeba místo, kde obvykle rostou když ne stovky tak desítky krásných pravých hřibů. Letos to bylo jinak, daleko slabší. Přestože bylo vláhy dost a dost, tak třeba v letních měsících to žádná sláva nebyla. Ani si to neumím pořádně vysvětlit, proč se tak stalo,“ říká Srnec, když se sklání v listí pro další parádní kousek.
„Tohle je kamenáč, jak mu říkáme, když to převedu do správného houbařského názvosloví, pak tedy hřib bronzový,“ ukazuje s radostí odborník.
Během hodiny má kolem desítky pěkných hřibů, je pozdní podzim, tak nepohrdne ani suchohřiby a babkami. „Nejsou červivé, to je důležité, rád se tady v lese hříbky potěším a pak je zpravidla rozdám. Radost mám já i obdarovaný, v téhle podivné době je obyčejných dobrých skutků potřeba možná více než jindy,“ dodává pan Karel.
Jeho akční rádius je kolem poledne v neděli obdivuhodný. Stejně jako dokonalá fyzická kondice. „Ještě mířím naproti na stráň, taky by tam něco mělo být.“
A co houby a jeho jídelníček? „Smaženice jako každý, máme rádi i omáčky, ale co být prostě musí, to je naprosto tradiční vánoční polévka z pravých hříbků,“ říká muž, který je v lese opravdu jako doma. A že se vlastně blíží zima a prakticky všichni už na houby rezignovali, to mu prostě nevadí. Jeho úlovky mluví jasnou řečí.
