„Už jsem si zvykl na to, že černá ovečka není žádnou zvláštností. Za vším hledejme výkonného černého berana. Jedné mámě se letos narodila hned dvě černá jehňata, další přivedla na svět jedno téže ne zase tak časté ovčí barvy,“ popisuje barevnou rovnoprávnost ve svém stádu úspěšný chovatel.
Na rozdíl od kolemjdoucích ho barevná symbióza ani to, že v mírném dešti zůstávají ovečky pod širým mírně uplakaným májovým nebem, nepřekvapuje.
„Dávají si navzájem živočišné teplo, pokud by pršel více, samozřejmě se přesunou pod střechu, ale májový deštík je i pro ně vítaným osvěžením,“ usmívá se majitel s tím, že se mu letos ozvalo na svět hned šest jehňat.
„Aby to bylo správně vyvážené, mám letos tři černá a tři bílá jehňata,“ vysvětluje pan Marušák s tím, že se k sobě ovce chovají určitě lépe než někteří lidé.
„Ta sounáležitost a snaha se navzájem skrýt před deštěm je prostě příkladem toho, že příroda sama o sobě a zvířata v ní spolu vycházejí bez jakýchkoliv rozdílů třeba v barvě vlny velmi dobře, přirozeně. Možná je to takové malé vodítko i pro nás, jak k sobě být navzájem vstřícní a mít dobré meziovčí, tedy pardon, mezilidské vztahy,“ dodává majitel černobílé skupiny, kde opravdu nerozhoduje barva vlny či podobné maličkosti.
