Zajímavé přitom bylo, že vzhledem ke spoustě odchodů do NHL i zranění se předešlý ročník vůbec nevydařil a Zlín skončil v bezbarážové sezóně až na třináctém místě. Trenér Zdeněk Venera poskočil do role generálního manažera, na jeho místo dorazil z Trenčína Ernest Bokroš.
„Jeden novinář mne přivítal ve Zlíně pozoruhodnou otázkou zhruba v tom znění, jestli jedeme na titul. Tak to jsem teda hleděl, copak že to tu mají za žurnalisty,“ smál se jeden ze strůjců historického úspěchu, dnes čtyřiašedesátiletý Bokroš pozoruhodné vzpomínce.
„My jsme s prezidentem klubu Leošem Novotným seskočili nedlouho před koncem posledního finále ke střídačce a pamatuji, jak šéf titulárního sponzora hleděl na ten šrumec na střídačce i v hledišti. Já jsem to jako trenér a dlouholetý hráč zespodu znal, pro něho to byla věc nová a jistě hodně emotivní,“ vybavuje si po dvaceti letech Zdeněk Venera.
Tehdy měl Zlín dokonale složený tým plný individualit. Přitom už ve čtvrtfinále proti Třinci za stavu 1:2 na zápasy měl namále. Jaroslav Balaštík, nejlepší střelec základní části soutěže s devětadvaceti góly, ale tři vteřiny před koncem základní hrací doby v Třinci vyrovnal a Petr Leška pak proměnil rozhodující nájezd.
„Byly to ještě veliké bitvy, Třinec jsme udolali 4:3 na zápasy, potom 4:1 Plzeň v semifinále a šlo se do finále, tam čekala Slavia Praha s trenérem Růžičkou. Doma jsme jeden zápas vyhráli, jeden prohráli, pak jsme odehráli dvě utkání v tehdejší zbrusu nové Sazka, dnes 02 Aréně. Z obou jsme vyšli těsně jako vítězové a ve Zlíně gradovala atmosféra. Vedli jsme 3:1 na zápasy a čekal nás první mečbol,“ vybavuje si Balaštík.
„Na play-off se tým ještě povedlo posílit, přišel slovenský reprezentant Miro Hlinka, osvědčený odchovanec Tomáš Kapusta a obránce Jan Dlouhý. Do té doby jedničku v brance Igora Murína pak v rozhodujících bojích nahradil Martin Altrichter. A jak už to v pěkných příbězích bývá, chytil doslova životní formu,“ vrací se do zlatých časů tehdejší GM Zdeněk Venera.
„V posledním utkání hrála Slavia hodně dobře, ještě zkraje třetí třetiny vedla. Pak se mi povedlo vyrovnat v oslabení, spoluhráči Leška a Jenáček gólově otočili a v euforii jsem pak dával poslední gól na 4:1 do prázdné branky pár vteřin před koncem. Bylo to nezapomenutelné,“ vrací se do filmu plného nádherných okamžiků Balaštík.
