Pane Kocurku, zcela zásadně, pamatujete v pokročilém jarním čase, aby zima takto suverénně vládla?
Zažili jsme tu s ženou samozřejmě všechno možné, třeba v 80. letech minulého století až dvoumetrovou vrstvu sněhu, což ovšem bylo hluboko v zimě, po polovině dubna tohle, tak to opravdu nikdo z nás nepamatuje.
Kolik sněhu leží na Kohútce právě teď?
Myslím, že je to tak kolem čtyřiceti centimetrů a nic nenaznačuje tomu, že by měl nějak rychle mizet. Příští týden bude v údolích kolem deseti stupňů, tady maximálně pět a to tání bude pozvolné, to je jasné. Přijďte se mrknout na prvního máje.
Při pohledu na letošní sněhové podmínky vás oba asi o to víc mrzí, že sem milovníci zimních sportů pořádně nemohli…
Jedna z nejlepších sezón klimaticky, daleko nejhorší epidemiologicky, je nám to líto.
Přesto se tu ale sportovci třeba na skialpech nebo běžkách objevovali. Co teď, mají ještě šanci?
Je to zajímavé, ale určitě ano, zkusíme upravit pro vyznavače skialpů modrou sjezdovku, před chvílí jsme se také domluvili, že v rámci možností připravíme hřebenovku pro běžkaře. Prosím všechny, aby byli obezřetní, vítr nám místy vytvořil pořádné závěje.
V tomto poněkud zvláštním „skiroce“ byl asi čas zavzpomínat na ty, kteří k vám rádi jezdili a tedy snad zase jezdit budou, míváte tu asi i známé tváře…
Jistě, třebaže se sluší říct, že rádi vítáme úplně každého. Ale když se ptáte, tak si rychle vybavuji třeba slovenské herce Milana Kňažka nebo Zuzanu Krónerovou, když už jsme přímo na česko-slovenské hranici. Z našich jich byla spousta, mimo mnoha jiných Jan Čenský, anebo Bolek Polívka.
Polívka na lyžích? Zajímavá představa…
A hlavně jako věčný glosátor. To se ještě běžně mohlo po lyžovačce hodovat i veselit se. Pan Boleslav mi tehdy řekl krásnou věc, když viděl plnou restauraci spokojených lidí: „Všecí pijů, jenom o mně sa to píše…“
