Tady se totiž potkávají také štamprličky.
„Tak schválně, zkuste toto. Cítíte-li banán a třtinový cukr, pak vás zdraví kamarádi z Réunionu. Což je ostrov v Indickém oceánu,“ nabízí tamní verzi vynikajícího rumu pedagožka zlínského gymnázia Iva. S manželem vyrazili z Luhačovic.
„No jo, ale co vy na moji pětiletou trnkovou,“ opáčí pan Stanislav, který si na Komonec vyšlápl z Provodova.
„Paráda, fakt výborná,“ konstatuje příjemce Miroslav, chirurg a exprimátor Zlína.
Podobných setkání je na Komonci spousta.
„Lidé se tu potkávají, smějí, radují, nálada bezvadná, docela nás s kamarádkou překvapilo, jak brzy přišli. Práce máme spoustu, velký zájem je o svařené víno, nezastavíme se, ale o to je to příjemnější,“ povídá mladá paní Leona po boku Renáty. Jejich pracovní tempo je obdivuhodné.
Jediným sporem byla výška kultovní hory.
„Já myslím, že, 673, mnozí kamarádi tvrdí, že 672. Šel jsme poprvé po zdařilé operaci kyčle, tam tvrdím, že je to 673, ale zvládl jsem to a děkuji mým operatérům,“ povídá pan Stanislav cestou dolů.
Jako všichni ostatní zažil i on ještě jeden předvánoční „přírodní úkaz.“ Na sousedním kopci totiž skupina mladých lidí roztáhla šachovnici a rozdala si to při krásných výhledech za slunečného odpoledne v královské hře.
Krásnou tečkou za setkáním, které organizuje František Divoký, je fakt, že se nakupovaly perníčky s logem Komonce. Na pomoc mamince se tak třemi dětmi se vybralo 6000 korun, hlavní organizátor pak přidá 10 000 a celou částku předá vedení Pozlovic pro zmíněný bohulibý účel.