Zároveň ale zkušení a někdy i počasím těžce zkoušení mistři oboru sledují, že stárnou a že to s jejich budoucími nástupci zase tak slavné není. Jedna z vyhlášených zahrádkářských kolonií je ve Zlíně na Burešově. I tam se teď hodnotí, jak vypadá letošní úroda.
„Mohu být spokojen. Mám obří cukety, s manželkou teď zavařujeme spoustu sklenic okurek nakládaček. Hezky nám vyšla rajčata, spokojeni můžeme být s cibulí, dobře vypadají broskve, zdá se, že to bude dobrý rok,“ předběžně hodnotí Aleš Hába, který léta pracoval jako předseda zdejší zahrádkářské komunity.
Podobně by mohli hovořit i sousedi. Ale ne každý má takové štěstí.
„Je tu jeden křiklavý a neobvyklý případ. Kamarádovi se o kus dál v nižších partiích naší kolonie zatoulala k záhonům bůhvíjak přes plot srna. A tak už má bohužel víceméně hotovo. Postarala se mu svým úžasným apetitem o kompletní sklizeň, to je tedy opravdu pech. Stejně jako my ostatní musel věnovat spoustu potu, umu a samozřejmě vody k pěstování a dopadlo to, jak dopadlo, prostě mu všechno sežrala,“ smutní za kamaráda pan Aleš.
Jinak ale platí, komu se nelení, tomu se zelení. Samozřejmě taky jinak „barevní.“
„Já užívám zahrádku nejen jako prostředek pro získání domácí produkce, ale také jako relax pro oči. Takže třeba tady vidíte nádherně fialové kanadské borůvky, líbí se mi barva mrkve, stejně tak broskví, cukety se střídají v zelené i žluté modifikaci, sousedka pěstuje pro potěšení mnohabarevné květiny, mohu doporučit,“ vypráví o kus dál pan Petr.
Aleš ale ve zmíněné idylce dodává jeden mírně varovný signál.
„Co si budeme povídat, člověk tady na zahrádce vždycky zjara okřeje, ale přirozenému lidskému stárnutí se zabránit ani tak nedá. A tak mám mírné obavy. Vyloženě mladých pěstitelů je pomálu. Mladší lidé si sice prostory v našem okolí pronajímají, ale kultivace prostředí a pěstování produktů je moc nebere. Spíše pozemek zatravní a pak zvou přátele do „přírody“ k častým party a grilovačkám. Respektuji to, ale tento trend pro mne a kamarády prostě není ono,“ dodává pan Hába.
