„Ale s těmi mladými je to opravdu tak. Je jich u nás v kolonii asi tolik, kolik je bílých vran. Jejich zaklínadlem je, že nemají čas, a já jim samozřejmě nic nevyčítám. Za nás to bylo trochu jinak, odpracovali jsme si své a šli na druhou směnu sem na Burešov. S manželem se tu moříme, ale i těšíme už přes 40 let, jsme oba důchodci a tyhle časy jsou možná nejlepší, co pamatujeme,“ vypráví při krásném výhledu na Zlín paní Veronika Čepicová.
Její manžel Alois je mezi místními považován za absolutní špičku, stejně tak ale paní Veronika.
Zrovna nastává čas, kdy jim končí doba zahálení v paneláku a na zahrádce nad městem se začíná pracovat.
„Postup prací je daný. Začíná se prokypřením záhonů, mezi prvními se sadí cibule, rané brambory, postupně se přidává další zelenina. Manžel ostříhá ovocné stromy už na podzim, věnuje se střihu vinné révy, zkoušíme leccos nového,“ popisuje paní domu, tedy spíše zahrady.
„My hodně dbáme třeba na kompost, půda žádá svoje, zahrádka je radost , ale i rána do peněženky. Třeba hnojiva se zdražují, sil nám nepřibývá, ale pocit, když začínáte sklízet, tak ten se moc nahradit nedá. Teď je taky čas připravit si doma sazenice rajčat nebo třeba paprik, pak se sadí do záhonů. A až se oteplí, už se budeme se sousedy na Burešově vídat zase prakticky denně,“ těší se pan Alois, který už vyzkoušel opravdu všechno.
Letos se chystá například na fíky, ne tak dávno sklízel melouny. Zároveň dá na klasiku od okurek přes cibuli, hrách, fazoli, česnek, má výborné broskve, jablka, švestky i další ovoce, pochopitelně i drobnější. Tedy rybíz, angrešt, skvělé jsou jeho jahody, maliny a mnoho dalšího.
Za vším je samozřejmě spousta práce, musí se plít, okopávat, zalévat, nevyzpytatelní jsou slimáci, krtci, houbové choroby, ale třeba i špačci a kosi. I tak ale manželé Čepicovi stejně jako přemnozí další nedají na své zahrádky dopustit.
A klidně si v ještě pořád chladném březnu připijí výbornou slivovicí.
„Tak ať se nám ten rok vydaří,“ ťukne si na zdraví s manželem paní Veronika.
