Josef proslul jako zkušený včelař, milovník přírody, všeho živého. Taky coby výrobce medu, nejrůznějších, vždy zdraví prospěšných produktů a včel jako takových, na něž tedy nedal dopustit.
Byl mimo jiné cenným rádcem začínajícím včelařům, ale i novinářům, kteří podle jeho rad a zkušeností o medu psali. Nemám teď na mysli ty, kteří vždy jen mámili, kolik, že je včel a o kolik bude dražší med. Tohle ten usměvavý pán neměl moc rád. Zato si s chutí popovídal i jaksi mimo protokol, což ocenila třeba Blanka Kovandová, momentálně redaktorka zlínského Českého rozhlasu.
„S panem Josefem i s jeho milou paní to bylo vždycky ve stylu bonusového vyprávění, každá návštěva u něj byla naprosto originální, obohacující. Později už nám zbyly spíše telefonáty, ale i to byly okamžiky navýsost příjemné a milé. Myslím, že je to jak u včelek, pomalu vyhasínal život naplněný prací a s prospěchem pro jiné. Nemusíme plakat, můžeme v tom nejlepším vzpomínat,“ říkala Blanka po skončení rozloučení ve zlínské Obřadní síni Krematoria na Lesním hřbitově.
Stylově ve včelařském slavnostním odění přišli kamarádovi poděkovat za všechno včelaři.
Mezi nejbližší Okálovy spolupracovníky patřil léta Jaroslav Studeník, který sedlá velkého včelařského koníčka v Jasenné.
„S Josefem jsme byli naprosto na jedné lodi, na druhé straně jsme si oponovali, diskutovali o včelkách i o životě. Znali jsme se spoustu let, odchází opravdový mistr oboru. O tom, jak ho kolegové ctili, svědčí mimo jiné i to, že se poslední rozloučení přijeli včelaři z okolí, ale třeba i zdaleka, z Čech,“ povídal Studeník s tím, že život Jožky Okála vyhasínal pomalu, bez velkých bolestí a v krásném věku…
Jen v Medové ulici ve Štípě, v níž zcela stylově Josef bydlel, bude asi nějaký čas smutno. Možná lépe řečeno prázdno.
