Milane, jak moc vám to vadí?
Je to v pohodě, život je také o těšení se, no a když se déle těšíte, opak si to víc užijete.
Napadlo vás někdy, že dospějete k takovéto úžasné metě?
Zkraje kariéry rozhodně ne, no a když se to pak blíží, přemýšlíte i v těchto souvislostech.
Vzpomínáte na své ligové začátky často?
Ani ne, mám štěstí, že mohu pořád hrát. Ale zrovna na pražskou Letnou mám zajímavé vzpomínky. Hrál jsem tam svůj druhý ligový zápas a hned se mi povedlo dát gól. Tehdy Jaromíru Blažkovi, v záloze hráli třeba Karel Poborský nebo Jiří Němec, to byly persony.
Jak moc mrzí, že se ve čtvrtek v Bělehradu rozloučíte s evropským pohárem?
Mrzí, pochopitelně. Měl jsem jednu nadějnou střelu, mířila bohužel nad. Nejlepšími hráči hostí byli při obou penaltách gruzínští rozhodčí. Ale jedeme dál, zajímavá zkušenost.
Takže rekord pokoříte zřejmě v utkání s Pardubicemi…
Pokud nastoupím, samozřejmě.
Pořád je třeba myslet dopředu, co třeba taková číslice 500?
To by bylo fakt úžasné, uvidíme, zatím se cítím výborně, fotbal mne baví, když bude zdraví, tak bych se na to těšil a to moc.
