Bez zapálených lidí to nejde
„Je ale pravda, že se folkloru daří tam, kde jsou pro něj zapálení lidé. Což už dnes neplatí bezezbytku a místo od místa se liší, jsou i ta, kde se dodržování tradic tolik nevede automaticky. Bez lidí to prostě nejde,“ upozorňuje etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Marta Kondrová.
Slovácko je široký region zahrnující Břeclavsko, Hodonínsko, Uherskohradišťsko i část Zlínska. A jsou příklady, které prostě táhnou. A stojí tudíž za pozornost.
Vanesa Štěpánková ze Ždánic na Hanáckém Slovácku si život bez krojů vlastně už nedovede představit. Přitom jde o ještě ne osmnáctiletou slečnu, studentku Střední polytechnické školy ve Vyškově obor Agropodnikání.
Díky ní se maminka dala na šití krojů
Od malička ji nesmírně díky dědovi Janovi bavila práce s domácími zvířaty, postupně se přidával folklor.
„Vaneska vlastně může za to, že jsem se dala na šití krojů, což je samozřejmě práce hodně náročná. Má kroje archlebovské, odkud pocházíme, i ždánické, kde žijeme,“ říká maminka Jana s tím, že dceři postupně šila kroje dětské a teď už i nedělní a sváteční, takže jich má šest.
„Jasně, že je to náročné, velmi náročné, ale dělám to ráda, právě dokončuji dvě sukně na vinařský košt, prostě to chce spoustu času. Navíc už dělám kroje i pro mladší sestru Lauru,“ hlásí s radostí i hrdostí maminka Jana.
Ve folklorních souborech už od malička
Sama Vanesa je prostě „krojová“.
„Já bych byla moc ráda, kdyby všechny ty krásné tradice tady zůstávaly napořád. Od malička jsem chodila do dětských folklorních souborů, teď do dospělého, ve Ždáničanu máme dvanáct tanečních párů, v Archlebově chodím do ženského pěveckého sboru, děda je v tom chlapském,“ dává Vanesa nahlédnout, jak moc času věnuje oblíbenému koníčku, kde to jen hýří barvami, zpěvem a tancem.
Kdo má rád kroje, má rád lidi
Ona je vlastně prototypem toho, že se dodržování lidových tradic bude dařit i nadále.
„Moc nás to všechny baví, v kroji se cítím výborně, myslím, že nejsem sama. Už se těším na další vystoupení. Třeba u nás ve Ždánicích v parku, ale jakmile začne sezóna letních hodů, chceme se inspirovat a seznamovat se s kamarády i jinde na Slovácku. Máme namířeno mimo jiné do Vrbice, Přítluk, Mikulova, ale i na mnoho dalších míst Slovácka. Myslím, že kdo má rád kroje, tak má rád i lidi a rád se s nimi dělí o zážitky,“ dává Vanesa najevo, jak může mít folklor kouzelnou moc při hledání toho dobrého, co nejen v mladých lidech je.
Apoštolka folkloru
Na označení „apoštolka folkloru“ se jen krásně společně s maminkou zasmějí.
„Ale něco na tom třeba je, dobré věci se mají šířit,“ domnívá se slečna, která studuje třetí ročník střední školy, ctí především předmět chov zvířat a za rok po maturitě by ráda zkusila zootechnický obor na Mendelově univerzitě v Brně.
Obor folklorní už vlastně studuje tahle krojovaná slečna od malička. A jde jí to dokonale…
