Stačí se vydat po zdolání kopce směrem od Ludkovic na Pozlovice, Řetechov či Luhačovice, na křižovatce zabočit směr posledně zmíněná destinace, ale hned po pár stovkách metrů odstavit na kraji lesního porostu vůz a dál pěkně po svých.
Hned v první fázi osmikilometrové jarní procházky tam a zpět narazí majitelé zdeptaných nervových soustav na balzám. Tvoří jej krásné smíšené porosty listnatých i jehličnatých vzrostlých stromů. Vévodí jim tu hrdě vzpřímené, tu zase neskutečně nakloněné modříny. V průhledech na modrobílé nebe s oblaky se léčí i kiksy českých zadních řad.
Pak se jarní poutník dostane do otevřené krajiny, vidět je střídavě na Vizovické vrchy, samotné Luhačovice nebo vzdálenější Bílé Karpaty. Zrovna teď v čase občasných májových dešťů do daleka a hodně dobře. Kdo se vybaví dalekohledem, ten už ani neví o čtyřech ruských a pěti švýcarských zásazích do českých sítí.
V ohradách blízko statku zvaného Horní Dvůr se tu postupně etablují vedle mladého skotu, koz i ovcí také lamy. Nedaleko odsud má své odchytové kroužkovací království věhlasný ptačí táta Jiří Sviečka. Kdyby ale měl spočítat, kolik že špačků je v jednom hejnu a jak mistrně se tu orientují, asi by měl problém i on.
Dál se jde už jen mírně a jste blíž a blíž pěkně upravenému letišti nad Luhačovicemi, stejně tak vdechne v sadech naději spousta nových mladých stromků švestek, které za pár let budou „nalévat“ moravský lék.
Podle všeho tu vládne harmonie a když se vrátíte zase až na kraj lesa k luhačovické silnici, zdají se modříny ještě krásnější, nohy se nezdají, nýbrž jsou mírně unavenější, ale na srdci a duši hokejového fandy je už rozhodně lépe.
V mobilu se objeví fotka z jesenické kultovní chaty Švýcárna, kde se fandilo stylově v odění tričkovém s helvétským křížem, ale samozřejmě našim a vy si řeknete, když to našim půjde jako turistům pohlazeným májem, tak to v tom Lotyšsku ještě nakonec dobře dopadne.
Inu balzám na nervy z májové přírody fakt působí.
