„Dokonce si nevybavuji, kdy jsem v běžné letní sezóně vešla do lesa a bylo tak neuvěřitelně prázdno, je to do jisté míry rarita. Říkejme tomu po vzoru vzduchoprázdna „houboprázdno“, ať si uděláme novotvarem alespoň malou radost. Jediné, co je k vidění jsou tu a tam dřevokazné houby na pařezech anebo kmenech padlých stromů. Příroda si pracuje po svém, ale milovníkům hub tedy není nakloněna v nejmenším,“ popisuje stav věcí ve Chřibech Alena Filípková ze Salaše na Uherskohradišťsku.
Přitom mapa výskytu hub podle Českého hydrometeorologického ústavu slibuje na řadě míst velmi slušné nálezy.
„Byli jsme ve Žďárských vrších, tam není v lesích úplně prázdno, našli jsme i pravé hřiby. A to ve vyšších polohách ve smrkových lesích od šesti set metrů výše. Houbařské řemeslo je tam daleko jednodušší než kdekoliv jinde na Moravě, hříbky rostou jako v pohádce na mechových porostech, hledání je velmi snadné. Ale pokud hovořím s lidmi odjinud, tak se vlastně nedají houby nalézt na jihu a na východě Moravy vůbec,“ posílá vzkaz Eva Janoušková z Ořechova u Brna.
„Bohužel, naprosto prázdné lesy asi ještě nějaký čas vydrží, nálezy jsou skutečně jenom výjimečné. Jako třeba jeden pravý hřib, dva žluťáky, jedno kuřátko a jedna syrovinka. To jsou spíše pozůstatky z předešlých týdnů, kdy bylo v lesích přeci jen vlhčeji,“ popisuje poslední vycházku do podhůří Hostýnských vrchů Karel Srnec z Napajedel, muž lesu snad nejvěrnější.
Nejen podle jeho zkušeností musí nejdříve daleko více než dosud napršet a pak po deseti dnech je možno vzít košíky a nožíky…teď jde opravdu jen o procházku srpnovým houboprázdným lesem.
