Jednou z velmi respektovaných znalkyň je dlouholetá šéfka Mykologického klubu v Salaši na Uherskohradišťsku Alena Filípková. Povídání s ní potvrzuje, že houby jsou zajímavé i tehdy, když zrovna neplníme košíky a koše stovkami pravých hřibů.
Jak to dopadlo s vaší tradiční výstavou hub, velice oblíbenou akcí, která se zpravidla koná právě koncem září?
Dopadlo to bohužel nejhůře, jak mohlo. Poctivá příprava byla nakonec k ničemu. Vzhledem k tomu, že se nám dva spíše ale téměř tři měsíce alespoň u nás ve Chřibech houby úplně vyhýbaly, a navíc přibyla striktní opatření hygieniků, museli jsme to prostě, jak se říká, odpískat. K našemu velkému smutku, ale nejsme jediní, kdo dočasně s koronavirem prohrál.
Jak je to s houbami právě teď?
Jsem v lese prakticky denně, několik hodin. Vyrážím na osvědčená místa, ale úspěch bývá jen sporadický. Ale přeci jen je to lepší, než řekněme v horkém létě.
Co vlastně roste?
Nacházím třeba hřiby dubové, které v tomto období prostě nebývají, kupodivu se vracejí do listnatých lesů, podle mne je to nejhezčí a nejkvalitnější houba vůbec. Sem tam bedly, ale ty utrpěly suchem a zářijovým horkem devastující zásahy co do množství i kvality.
Teď přeci jen den a půl víceméně neustále pršelo, je to ještě naděje?
Určitě ano. Už nečekáme ani nechceme nějaké výrazné teplo, důležité bude, jak bude v lese v nižší vrstvě nad porosty, tam se rozhoduje a tam by měla být adekvátní vlhkost.
Na Zlínsku konečně vyrazily muchomůrky červené, může to být dobré znamení?
Nepochybně, zajímavé ovšem je, co právě tyhle jedovaté i když ne smrtelné ozdoby lesa vyvádějí. Není totiž červená jako červená. Vlivem nestandardních podmínek se barevná škála klasické červené muchomůrky mění. A to od žluté přes oranžovou až do odstínů hnědých. Tady prosím pozor na záměnu s podobnou muchomůrkou růžovou neboli masákem.
