Na pevninu i na oblíbenou Djerbu se letí chvíli přes dvě hodiny a jste v úplně jiném světě. Z letiště se jede třeba kolem nekončících olivových hájů či sadů chcete- li, velmi často ale kolem kup a kup odpadků, s těmi si tedy místní zrovna moc problémů nedělají.
Resorty vypadají slušně, velmi zajímavý může být třeba v oblasti města Zarzis, to už jsme hodně na jihu nedaleko libyjských hranic, pohled do večerních ulic. Kavárničky obleženy spoustou či spíše přespoustou místních chlapů, alkohol k mání není, to jen v resortech. Přesto tu tráví zpravidla u čaje dlouhý čas, o čem jde řeč se Evropanům asi zjistit nepodaří.
Taxíky jsou levné, s veselými muži volantu, ve stavu technicky naprosto nevalném, u nás by takové autíčko asi na silnice nemohlo.
Ve městech se nakupuje metodou smlouvací – nechoďte nad padesát šedesát procent avízovné ceny… pak taky v kamenných obchodech. Tam mají fixed prices, pevné ceny, kultura prodeje daleko vyšší, smlouvačka ovšem zbytečná.
Ve vlastních resortech máte za určitě nejdostupnější ceny českých cestovek all inclusive. Počítejme tam snídaně, obědy i večeře, stejně jako odpolední palačinky a libovolné množství alko i nealko nápojů. K tomu věčnou přízeň nezdolných mladých animátorů – tu nabídka beach volejbalu, vodní gymnastiky i mnoha dalších aktivit.
Na plážích vás asi trochu potrápí početné chaluhy, ne vždy se domácím chce spěchat s jejich odklízením, vůbec čistota pláže je pro lepšící se Tunisany neuralgickým bodem, nečistoty nemají turisté rádi. Co je ale paráda, jsou termální bazény. Klouby letí po deseti dnech domů jako znovuzrozené a když se to smíchá s mořskou vodou i s ovzduším, je návštěva země na severu Afriky docela výhrou.
Třebaže už to tak je, že právě Češi byli v množině turistů především z Polska a Německa ti nejvybíravější.
