Třebaže tuniské přímořské resorty jdou svou úrovní nahoru – ale ještě pořád mají co dohánět – nevydržíte v nich zřejmě celou dovolenou. Nákupní horečka na rozdíl například od Turecka tu nebují v takovém rozsahu, a tak je jasné, že dohněda opálení Středoevropané začnou hledat v nabídce lokálních výletů. Jedním z nich je na Džerbě cesta s cílem na velké krokodýlí farmě.
Jde o komplex unikátních muzejních staveb i předmětů třeba z berberských časů, jenže tahle historie je nám pořádně vzdálena nejen staletími, ale i jiným kulturním pojetím. Paní delegátka si místo výkladu sedne a čeká, až lidé dorazí v komplexu Lalla Hadria do Djerba Explore Parku. A je tu hlavní bod horkého odpoledne.
Stovky lidí se seřadí kolem nádrží s vodou, kde zatím prakticky bez hnutí odpočívají želvy, varani, ale hlavně a nejhlavněji často až čtyřmetroví krokodýli. Je jich vícero druhů, všemu vévodí nilští.
Jen udeří pátá odpolední a už jsou tu hoši s koši. Tedy s obřími nádobami plnými kusů masa a kostí. První dávka letí k vodě a naráz je mezi krokodýly daleko větší pohyb. Řekněme, že dvoukilové možná tříkilové porce i s kostmi jsou během okamžiku rozdrceny obřími ostrými zubisky.
„Až teď si člověk uvědomí, jak strašné musí být, kdyby se stalo, že vás napadne takový predátor,“ povídá dáma v letech a je znát, jak moc ji těší vyhlídka shora za festovním plotem. Jinak je to ale podívaná, na kterou se nezapomíná.
Stejně jako o kus dál na setkání s velbloudem, který tahá ze studny vodu a moc rád se s vámi vyfotí, třebaže mu v jeho práci na věčně horkém slunci asi nepomůžete.
A když to všechno doprohlížíte včetně želv a varanů, překvapí vás na prohibicí téměř bezvýhradní ostrovní Džerbě milá věc, v hospůdce v krásném areálu mají kupodivu točené pivo. Půllitr za 10 dinárů, tedy za našich osmdesát korun. Ale ten respekt z obřích krokodýlů se nějak spláchnout musí…
