Laďovi říkali jeho početní kamarádi a známí Kožak. Jasný původ podle jeho tučapského příjmení. Američan řeckého původu Tery Savalas, který se stal televizním Kojakem a maxivitálního Laďu nám vlastně pojmenoval, se mimochodem dožil také dvaasedmdesáti. A co se moc neví, byl mimo jiné novinářem, režisérem a zpěvákem.
No vida, to nejen zlínskými kolegy-novináři ctěný a vážený Laďa vlastně taky. Jeho novinářská kariéra patřila především zlínské redakci České tiskové kanceláře, proto nutná preciznost, totální paměť, rychlý úsudek a taky neobvyklá rychlost. Často na silnici a stejně tak, a to prosím hlavně, při vlastní tvorbě.
A ta nebyla jen agenturní, četkařská, stejně tak měl výrazný podpis v regionálních i celostátních médiích na polích novinových, rozhlasových i televizních.
Byl-li představitel Kojaka režisérem, pak si s Kožakem zase mohl podat ruku. Nezdolný uragán Laďa totiž dokázal režírovat celou řadu novinářských akcí mimo pracovní proces, pracoval v syndikátu novinářů, byl podepsán pod nezapomenutelnými zlínskými zápasy mezi herci – novináři ve fotbale. Nu a co by to bylo za kluka ze Slovácka, kdyby neuměl taky zpívat. Takže Kojak a Kožak, pardon Tery Savalas a Ladislav Koželuha, tak trochu jedno jsou.
Světlou památku muže velkého rozletu a stejného srdce si jeho přátelé chvíli připomněli na hřbitově ve zlínských Loukách, kde určitě nespí, nýbrž přemýšlí, co zajímavého se kolem nás děje, kde rostou houby, kolik je letos švestek, kdy se začnou vyrábět vánoční ozdoby, no prostě, co je a bude v novinách a médiích. Že, Laďo…
