Kvete tu leccos, vedle sebe najdete v lednu nejen barevné květy, ale i početné citrusovníky. Na jednom místě si v zahradách prohlédnete přímo u domů dozrávající mandarinky, pomeranče i citrony. Mimo jiné také olivy v počtu větším než velkém. Na ostrově připravují velmi oceňovaný olivový olej.
Když ovšem prohlížet, pak se doporučuje vystoupat v hlavním městě, pouze sedmitisícové Victorii, po schodištích anebo mírněji na okolo na Citadelu, což je starobylá pevnost. Výhledy jsou odsud báječné, a to vlastně na celý malý ostrov, který slyne i v lednu zelení a připomíná, že zimu v pravém středoevropském pojetí tu prakticky neznají. Vidět je odsud do všech světových stran. Když je pěkné azuro, což je velmi časté, dohlédnout se dá až do Itálie, tedy na nějakých 80 kilometrů vzdálenou, či spíše blízkou Sicílii.
Na Gozo se dostanete zpravidla nejlépe trajektem. V něm v podpalubí i na třech palubách spousta aut, ale také turistů, kteří předtím dorazili do přístaviště na Maltě. Na cestě tam neplatíte nic, proč také, když byste se jinak zpět než znovu trajektem nedostali, takže se platí až na zpáteční cestě. Cesta trvá jedním směrem asi pětadvacet minut a už jen samotná jízda je zážitkem včetně pohledu na třetí bod místního souostroví, v zimě prakticky neobydleného Comina.
Četné hospůdky v každém ročním období i pod širým nebem nabízejí spoustu místních specialit. Vyhlášenou je třeba králík na přemnoho způsobů. Pivo k jídlu je k mání, ale s tím českým se rovnat nemůže. Zato zdejší vína jsou vynikající, Malta a tudíž i její součást Gozo patří k producentům opravdu kvalitního moku v celé řadě původních odrůd.
Specifické jsou uzounké uličky, v nich nepřeberné množství obchůdků z místními suvenýry. Takový malý turistický ráj to na pohled, chtělo by se říci.
K místnímu koloritu patří také opravdu honosné historické budovy včetně zdejšího divadla, chrámu svatého Jakuba a sídel místních institucí. Prostě takový maličký stát Gozo v malém státě zvaném Malta…
