Do Provodova přijeli měřit síly v dvojutkání mladších a starších přípravek kluci a holky z nedaleké Štípy.
„Náš Honza je brankář, občas to zkouší i v poli, ale od malička je jeho velkým vzorem zlínský Standa Dostál, tak si vyprosil i jeho sedmnáctku na záda,“ sledoval se zalíbením snažení potomka v brance hostů táta Ladislav Suchý.
Na dvou hřištích se to jen hemžilo šancemi, výbornými zákroky brankářů, góly a někdy i ostřejším ale nikoliv úmyslnými zákroky. A to se ještě na menším hřišti ohrazeném seznamovaly s míčem nejmenší naděje.
„Já mám taky kluka v brance, ovšem je to můj vnouček Bertík, umí to i v útoku, kombinuje fotbal s hokejem, jsem moc rád, že je šikovný, normální, zdravý, aktivní kluk, tak to bylo i za nás, podmínky ale mají dnešní děti daleko lepší než my před půl stoletím,“ komentoval dění na hřišti Stanislav Štěpaník z Provodova.
Bojovníkem přímo před maminkou a malou sestřičkou byl na pravé straně provodovský Matouš Pšenica.
Hraje, jak se říká, pěkně od podlahy, jednou mu ovšem ufrnkl šikovný protivník ze Štípy a nezadržitelně skóroval. „Maty, nic se neděje, snaha byla,“ dala maminka najevo svůj nadhled.
„Tati, vyhráli jsme 12:11, je to super,“ smál se na konci vydařeného odpoledne na úvod zmiňovaný Honza Suchý.
Radost toho dne, v pátek třináctého měli ale úplně všichni. I přes nezdary reprezentace je fotbal věčný, zeptejte se těchto kluků a holek.
