Kde a kdy se ve vás vzala touha létat?
To je zajímavé, protože to přišlo řekněme před dvanácti třinácti lety tak nějak naráz, samozřejmě. Cítil jsem coby podnikatel při řadě nejrůznějších aktivit, že tohle prostě chci. Oslovuje mne to. A šel jsem za tím.
Jak se „za tím“ chodí?
No prostě tak, že si musíte udělat pilotní průkaz, začínal jsem na Cesně 152. S ní jsem taky poprvé při výcviku vzlétl do vzduchu. Kurz je sám o sobě náročný, trvá řadu měsíců, ale mně to nestačilo, pak jsem si ještě přidal brzy, asi po půl roce, kurz létání pro vrtulníky.
Dá se nějak porovnávat? Být pilotem například dopravního letadla, menšího letounu, třeba zmíněné Cesny, mohutného vrtulníku?
Řekl bych, že jedna věc je zásadní a pro piloty důležitá. Vždy u každého stroje je třeba dbát pravidel létání. To je základ, nikdy to nesmíme porušovat. Jde o bezpečí, o životy, nejen naše.
Vy jste znám jako ten, kdo pomáhá, ale nejen tím živ je pilot, viďte…
Pomáhám, když je to potřeba, teď třeba opakovaně s nákladem pro lidi postižené a dosud hodně trpící následky ničivých povodní. Vezl jsem pomoc z uherskohradišťské Charity do Zátora, Krnova, Mikulovic. Těžko si tady v klidu představujeme, jak je to pro tamní lidí složité. Myslím, že pomáhat je normální. Pro změnu se stavební těžkou technikou jsme před třemi lety pomáhali v oblastech zasažených tornádem na jihu Moravy.
Ale s vašim Sikorskim, americkou robustní helikoptérou, jistě jen nevozíte pomoc druhým…
Pochopitelně, využíváme ji i pro komerční lety, to je předmět podnikání naší společnosti LR Airlines.
