Martin Cedidla zažívá houpačku. Rozhodl například důležitý zápas se Slováckem. Na druhé straně jeho tým třikrát za sebou nebodoval a duel s Východočechy má značnou důležitost.
Určitě chcete vyhrát, to je nad slunce jasné. Jak na to?
Recept je zdánlivě jednoduchý, absolutní míra nasazení, bojovnost, nevypustit jediný souboj. Hrajeme doma, před svými fanoušky, spoléháme i na ně. Ale na hřišti si to musíme uhrát my a nikdo jiný. Výhra by nám přidala na klidu, los pak máme docela těžký.
Jak moc tě potěšila nominace do reprezentační jedenadvacítky?
Samozřejmě je to paráda. Velká výzva, další krok v kariéře. Hrajeme v Albánii a v Andoře. Tam jsem nikdy nebyl, těším se opravdu hodně, ale teď myslím jen na sobotní zápas.
Na hřišti je tě plno, oplýváš nasazením a fyzičkou, člověk by hádal, že si hodně přidáváš…
Neřekl bych, že nějak zvlášť. Spíš tam budou tátovy geny, on sice fotbal vrcholově nehrál, ale jsme opravdu podobné somatotypy, taky je hodně vytrvalý a silný.
Někdy se takoví hráči jako ty označují svou pracovitostí jako buldoci, může být?
Jasně, třeba už proto, že jsem si pořídil štěně kontinentálního buldoka (úsměv).
Martine, kluk ve dvaceti hrající nejvyšší soutěž musí mít cíle, sny. Jak je to v tvém případě?
Těch by bylo, moc rád bych si někdy okusil třeba Ligu mistrů, to je ale zatím opravdu spíše sen, musím makat a makat, jít tomu naproti.
