Martin Dejdar to velmi dobře umí například na bruslích s hokejkou, s tenisovou raketou, sport je pro něho pohonem a zdrojem energie. A bylo to znát i na zlínské Vršavě, náladu měl výbornou.
Jak jste na tom s tenisovou formou?
Ještě jsem rozhodně neřekl poslední slovo, těší mne, i když to říkám s lehkou nadsázkou, že moje forma kulminuje a to nejlepší teprve přijde.
No však je vám teprve šestapadesát, tak to u rekreačních hráčů bývá. Jaká je vaše nejsilnější tenisová stránka?
Hodně jsem poslední dobou zapracoval při samotném nástupu na dvorec. To je moje nejsilnější zbraň, tam často rozhoduji už před zápasem. (smích)
Jak jste se vlastně k oblíbeným lobům, prohozům, smečím a servisům dostal? Hrajete fakt pěkně.
Začínal jsem jako maličký kluk podáváním míčů u nás v Chrásti. Pak jsem trávil spoustu času na zdi, potom mne táta bral každé úterý, čtvrtek a neděli k zápasům.
S kým si rád zahrajete?
S kýmkoliv, to je jasné. Ale pro zajímavost, na Štvanici třeba s Jirkou Hřebcem, italskou legendou Corradem Barazuttim, taky s Radkem Štěpánkem. Těch spoluhráčů a protihráčů by byla obrovská spousta.
Jak se vám ve Zlíně v areálu Na Vršavě líbí?
Nádhera, skvělá parta, báječné počasí a jedna štamprlička dokonalé slivovice pana ředitele turnaje Jandy. Vše na podtrženou jedničku.
