Ráno trochu časnější budíček, odjezd autobusem do Brna, kolem desáté odlet směr Stockholm. To byl plán. Jenže ouha, první komplikací bylo dlouhé čekání na letadlo. Ještě po obědě nebylo jasno, kdy se půjde do vzduchu. V hlavách hráčů i vedení ale jasně fotbal. Hraje se na padesátitisícovém stadionu v sousední Solně.
Velký stadion, ale z toho se asi tým nepodělá, že ne?
Ne, to ne, jsme na to připraveni, samozřejmě ale víme, že odveta bude hodně těžká. Svou roli může sehrát i to, kolik diváků na krásný stadion dorazí.
Kudy tedy vede cesta do fotbalové Evropy?
Žádná složitost, tedy zdánlivě. Zodpovědný výkon všech, dodržování taktických pokynů, nebláznit, nestrachovat se, hrát náš kombinační fotbal. Jisté ale je, že soupeř bude kousat daleko víc než u nás doma.
V duelech o Evropu bývá častou důležitý i kousek štěstí, počítáte s jeho přízní?
Myslíme hlavně na fotbalové okolnosti, ale jedna zajímavost by tu byla. Jsou věci mezi nebem a zemí…
A to doslova?
Jistě. Moje přítelkyně Jitka, maminka naší Klaudie, to je na podobné věci kadet. Před utkáním se Stockholmem u nás doma si ji v parku coby předmět svého zájmu vybral jeden ptáček. Potřísněný oděv musela vyčistit v nedaleké hospůdce, ale jak známo, přineslo to štěstí. Tak kdyby se to stalo znovu…(smích)
Už přemýšlíte, koho dostat do skupiny Konferenční ligy?
Tak to ani náhodou, napřed musíme zabrat v Solně u Stockholmu na jejich národním stadionu a pak se můžeme bavit, co dál. Držte pěsti.
