Milane, jaké byly svátky vánoční?
Klasické, bezvadné, užili jsme si je s partnerkou Jitkou. A hlavně s naší osmiletou dcerou Claudií. Všechno bylo, jak má být. Dárky, stromeček, bramborový salát i kapřík.
Vy jste prý ale kapromilný specialista…
Jo, to se tak dá říci. (úsměv) Jitka musí kapra připravit na dva způsoby. Bramborový salát z nejčerstvějších ingrediencí nechyběl, kapr jako obvykle u nás na dva způsoby. Malá s mámou si pochutnaly na smaženém, ale já to mám maličko jinak. Vychutnávám si ho na másle a na kmíně.
Co cukroví a podobná „antizeštíhlovadla“?
Pro mne žádný problém, nějak mi to funguje, aniž bych na Vánoce přibíral a musel se třeba honit mimo trénink, užívám si volno se vším všudy, ostatně vanilkové rohlíčky padly hodně brzy.
Byli jste na svátky i mimo Uherské Hradiště?
Určitě. Máme své nejbližší v Hošticích – Herolticích a ve Vyškově. Moc rádi jsme se setkali s našimi rodiči. A Claudinka s dědečky a babičkami.
Končí rok s báječnou metou, pětistovkou odehraných ligových duelů. Co dál? Čtyřicítka vás nelimituje?
Díky za optání, ne, jsem optimista, nechtěl bych končit. Samozřejmě, věk nezastavíš, ale stěžejní je výkonnost. Budu se snažit, abych si ji udržel.
Čímž chcete na prahu nového roku říci, že vás fotbal neomrzel…
Neomrzel a neomrzí. Hraju dvacet sezón a chtěl bych pokračovat. Dokdy? Sám nevím, prostě chci hrát a až to na aktivní kariéru nebude, určitě chci u fotbalu zůstat v jakékoliv jiné roli. Zatím se těším, že k té pětistovce ještě pěknou várku mistrovských ligových zápasů přidám.
Což je asi mimo jiné vaše přání do nového roku, je to tak?
Jasně, rád bych na prahu nového roku popřál všem lidem jenom dobré věci. V první řadě zdraví.
