Kluci vedení trenéry Kupkou a Hankem tehdy dokázali vyhrát nejen klubové mistrovství republiky, nesmírně populární Nike Cup, ale přes evropské finále v portugalském Lisabonu se prodrali do finále světového. O pár týdnů později rovněž v portugalské metropoli kráčeli turnajem mezi 19 nejlepšími týmy planety naprosto neuvěřitelně tak, že skončili až v samotném finále, kde po statečném boji podlehli brazilskému celku ze Sao Paola a ozdobili se stříbrnými medailemi!
Přitom ve čtvrtfinále a semifinále zdolali AS Řím a Atlético Madrid, což opravdu zní jako nádherná pohádka, ovšem v létě před dvaceti lety to byla ryzí a dodnes nádherná realita.
Jeden z trenérů tehdejšího týmu Milan Hanko je u mladých zlínských fotbalistů na Vršavě dodnes.
„Bylo to až neuvěřitelné, naši kluci tvořili jedinečnou partu, něco jako mušketýři. Jeden za všechny, všichni za jednoho,“ poukazuje na týmový duch svých tehdejších svěřenců. „Zajímavé je i to, že do nejvyšší soutěže mezi dospělými to dotáhl vlastně jen Lukáš Pazdera, spíše epizodněji kvůli vážnému zranění kolena Zdeněk Konečník,“ hodnotí po letech.
Šéfem mládežnické fotbalové líhně na Vršavě je dnes Jakub Řihák, tehdy jedna z opor žákovského týmu.
„My jsme vyhráli vůbec první zápas soutěže ve Vsetíně 5:0 a tak trochu z hecu jsme si řekli, že to protáhneme až do světa. V českém finále jsme udolali Mladou Boleslav a pak začala dvoudílná portugalská jízda. Vzpomínám moc rád na zápasy, ale i na to, jak jsme poznávali Lisabon, jak jsme hleděli na úžasný hotel, jak skvělé byly stadiony Benfiky a Sportingu, taky na to, jak se vedle stavěly nové arény pro blížící se EURO 2004,“ vybavuje si Řihák.
„Opravdu jedinečné zážitky, ale taky určitě výkony na hranici našich možností. Byli jsme obyčejní kluci z malého města, kteří měli velký cíl a ono se to povedlo,“ vzpomíná po letech dnešní trenér fotbalistů Luhačovic Lukáš Pazdera, který okusil ligu dospělých třeba ve svém Zlíně, ale i Baníku Ostrava či Příbrami.
Svoji druhou základnu měli kluci a jejich rodiče ve Skašticích. „Bylo to na zahradě u Zdendy Konečníka, jeho rodiče pořádali pro nás i naše mamky a taťky na zahradě rodinného domu úžasná stmelovací posezení, stokrát jim za to patří po dvaceti letech dík,“ usmívá se Pazdera.
Bohuslav Kupka dodnes vyučuje na zlínské sportovní škole, kde se líhnou talenty a kde stříbrní kluci brali nejen fotbalový rozum.
„Řeknu to jednoduše. Tihle kluci byli fantastická parta. Proto to dotáhli tak daleko. Je možné, že už tehdy byly v řadách Paris Saint Germain, Herthy Berlín, Sportingu Lisabon, FC Tokio, West Hamu United či AS Řím výraznější individuality. Jenže tihle kluci, to byl prostě tým.“
