„Víte, Rakušané jsou nám mentalitou velice blízcí. Pohodoví, obětaví, třeba při sbírkách by se rozdali. Teď ale podle mne dostali tvrdou ránu na iluze o naprosto bezpečném městě a o tom, že přistěhovalci a vyznavači islámu mají ušlechtilé cíle,“ vypráví Prachař.
Bydlí ve Wiener Neustadtu, nějakých padesát kilometrů od Vídně, denně do ní ale dojíždí do práce.“
V pondělí večer jsem byl se ženou doma, ale v práci byli mnozí moji kolegové a kolegyně. Hrálo se vlastně před vynucenou pauzou naposledy na naší pobočné scéně, v krásném prostředí. To je doslova pár desítek metrů od místa, kde řádil ten šílený mladík. Naši lidé se vůbec nedostali ven, byly tu policejní manévry, šlo o holé životy. Ven je policie pustila až ráno,“ vybavuje si detaily pan Alois.
On sám pak vyjel do práce vlakem v úterý ráno.
„Všude plno hlídek, lidé v tento den úplně ztratili úsměvy, které jsou tu na denním pořádku. Ještě v úterý ráno nebylo jasné, zda byl útočník sám, anebo zda měl komplice, to napětí bylo přímo cítit. Z bezpečného města naráz něco úplně jiného,“ konstatoval Prachař.
Vídeň je dvoumilionová metropole.
„Přistěhovalců je tu samozřejmě mnohem více než jsme u nás zvyklí, přesto tu byl dosud klid, jaký máme rádi i u nás. Teď si rakouská metropole zažila něco úplně jiného. Těžko říct, jak bychom se chovali u nás, možná to ale hodně lidem otevře oči. Už proto, že se, bohužel, podobné věci nedají vyloučit ani u nás,“ dodává Čech žijící v Rakousku patnáct let.
