Osmdesátiletý Josef Dvořák, který je díky svým rolím neodmyslitelně spjatý s ladovskou poetikou, popřál výstavě mnoho spokojených návštěvníků. Těch od otevření skutečně rychle přibývá. Do Desítky míří za Ladovými obrázky návštěvníci všeho věku. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět i něco víc, chystají pořadatelé také večerní komentované prohlídky: nejbližší jsou ve čtvrtek 26. ledna a 2. února.
„Jsem šťastný, že zrovna já mohu výstavu pokřtít. Ladovy pohádky jsem vždy miloval,“ rozvyprávěl se 80letý Josef Dvořák na vernisáži, jejíž atmosféru umocnila stylová muzika v podání Konrádyho dudácké kapely z Domažlic. „Jako kluk jsem dostal Ladovu knížku Bubáci a hastrmani a opravdu jsem ji miloval, pořád jsem se k ní vracel. Zvláště ze světa hastrmanů jsem byl nadšený. Když jsem jezdil k dědečkovi na prázdniny na Vysočinu, tak jsem dokonce po večerech utíkal z domu k blízkému rybníku, kde byl vrby, a doufal jsem, že tam nějakého vodníka zahlédnu. Párkrát jsem dokonce i myslel, že ho vidím, ale to jsem se spletl. Nedaleko totiž byla hospoda a někteří chlapi se cestou domů na chvíli opírali o vrbu a uváděli se do původního stavu. Co bych za to tenkrát dal, kdybych uviděl skutečného vodníka na vlastní oči,“ vyprávěl herec svým typickým humorem a s osobitou energií.
Svět vodníků ho okouzlil i proto, že v podání Josefa Lady vždy působili jako dobráci. „Ladovi nikdy na obrázku žádný vodník nevyšel jako ten zlý, který láká k vodě a stahuje lidi pod hladinu. Naopak, on nikoho neutopí, vypadá spíš jako plavčík, který u vrby hlídá, aby se někomu něco nestalo. A já jsem ty moje vodníky měl taky takové. Teď při prohlídce výstavy jsem si znovu uvědomil, že na Ladových obrázcích vlastně nikdy nenajdete zápornou postavu. Všichni se usmívají a mají v sobě něco pěkného, i když se třeba zrovna perou v hospodě,“ líčil Josef Dvořák, jenž se později proslavil i rolí vodníka Čochtana. „Pan Werich ho krásně napsal, ale já mám prostě celý život stejně nejblíž k vodníkovi ladovskému. A tak, pane Lado, tam do nebíčka děkuji, že jste mi svou fantazií zajistil živobytí,“ dodal.
Výstava Josef Lada v Obchodním domě Zlín je retrospektivou díla tohoto předního českého malíře od méně známého raného období, v němž by jen málokdo viděl tolik typický rukopis, přes éru inspirovanou Mikolášem Alšem až po vrcholná díla dobře známá milovníkům typických ladovských obrázků, mezi nimiž nechybí populární výjevy z venkovského života, českých pohádek nebo třeba příběhů dobrého vojáka Švejka. Celkem je v Galerii Desítka vystaveno 118 děl.
„Pustit se do výstavy Josefa Lady je vždy nesmírně náročná výzva. Jeho díla jsou totiž rozeseta ve sbírkách mnoha muzeí, galerií a v soukromých sbírkách po celé republice. Abychom mohli ve Zlíně představit to nejlepší, museli jsme si obrazy vypůjčit doslova kus po kusu, což je organizačně obtížné. Ladovy temperové kresby se navíc podle zákona o ochraně památek smí vystavit jen jednou za čtyři roky, aby na světle neutrpěly. O to vzácnější příležitostí naše zlínská výstava je,“ uvedl Pavel Chmelík z Galerie Artrium. Díla jsou zapůjčena od 12 subjektů, mj. i z Památníků českého písemnictví nebo ze soukromé sbírky rodiny Ladových.
Výstavu doplňuje promítání dokumentárních filmů. Vedle večerních komentovaných prohlídek je možné rezervovat i prohlídky pro školy. „Je to jistě skvělá příležitost, jak názorně přiblížit dětem tvorbu tohoto českého velikána,“ uzavřel Pavel Chmelík. Návštěvu výstavy mohou lidé spojit i s posezením v kavárně v předsálí, kde se prodávají Ladovy knihy, pohlednice či omalovánky, a pokochat se výhledem na Zlín z 10. podlaží.