Co byste si před rokem myslela, kdybych vám řekla, že budete mít na konci tohoto května premiéru divadelní inscenace v Uherském Hradišti?
Že to asi těžko. Mám to tady u vás moc ráda, každý rok jezdím na Filmovku a opravdu si to užívám, ale že bych sem jezdila pravidelně, to by mě ani ve snu nenapadlo.
Co to tedy změnilo?
2. února mi Jožka Kubáník napsal k svátku a že má pro mě roli v jeho nové hře Terapie. Já jsem tomu zas takovou pozornost nevěnovala, jenže on mi ji obratem poslal, já jsem se do hry začetla a každou stránku jsem hltala víc a víc. A když jsem to zavřela, tak jsem věděla, že do tohoto projektu chci jít.
V čem je Terapie tak zajímavá?
Jožka napsal hru, která na začátku vypadá jako úplně běžný rozhovor mezi terapeutkou a jejím klientem. Jenže se z toho postupně stává detektivka, trochu napínavý thriller a vy jako divák dlouho nevíte, komu máte fandit. To miluju. Že ty postavy a jejich osudy nejsou černobílé.
Hru Terapie budete spolu hrát na poliklinice v Uherském Hradišti. I to vás lákalo?
Na první dobrou jsem si řekla, že je to super nápad. Ale teď říkám, že to prostředí je jen další barvou k tomu samotnému večeru, mnohem důležitější je ta hra a pak taky to, že po jejím skončení si budeme s diváky povídat. Povyprávíme jim něco ze svých životů a budeme se společně zamýšlet, jak to udělat, abychom byli v životě šťastní. Takže si s Jožkou přejeme, aby to byla ve finále terapie pro všechny. Pro nás i pro diváky.
Jaká byla s Jožkou spolupráce?
My se máme rádi. Jsme naladění na stejnou vlnu, máme pochopení pro stejné věci, akorát jsem teda nevěděla, že si plete pravou a levou stranu.
Jak jste na to přišla?
Něco vám řeknu. Jel ke mně domů autobusem, protože bydlím za Prahou, a domluvili jsme se, že ho vyzvednu na jedné zastávce. Já tam čekám, projel jeden autobus, Jožka nevystoupil, projel druhý autobus, Jožka zase nevystoupil a najednou telefon. „Neli, já jsem asi nezmáčknul tlačítko na otevření dveří a autobus se mnou odjel o stanici dál.“ Tak to jsem si řekla, dobře, jede sem poprvé, může se to stát. A ptám se ho, kudy potom jel. A on, že doleva, určitě doleva. Tak já jedu doleva, projedu celé město, furt se rozhlížím a Jožka nikde. Pětkrát jsme si volali, než jsem zjistila, že nejenom že si neotevřel dveře, ale odjel doprava. Nevadí. Každý umíme něco jiného.
Uměl by nám i on o vás říct něco zvláštního?
Často jsme zkoušeli online, takže jsme byli každý jinde, zavolali jsme si videohovorem a říkali si texty. A Jožka moc rád vypráví, že já u toho dělám tisíc dalších věcí. Třeba se nalíčím, tu sním banán, tu zaleju kytky, tu se opaluju. Ale on neví, že díky tomu poznal můj dům jako málokdo. Protože jak jsme byli online a já jsem ho měla na telefonu, tak jsem ho strčila třeba do skříňky, když jsem si vařila kafe, nebo před květináč, nebo k mikrovlnce a pořád jsme hráli.
Máte před premiérou Terapie trému?
Nemám. Těším se. Opravdu moc se těším, už dlouho jsem se na nic tak netěšila. A když jsem na začátku říkala, že Terapie je tak trochu detektivka, tak to budete koukat, kdo je v ní ten největší padouch!
O čem je Terapie?
Napínavý příběh s prvky thrilleru začíná úplně nenápadně. Běžným rozhovorem, který se ale změní v nelítostný souboj dvou osobností, z nichž jedna má v rukávu překvapivý trumf…
Nela Boudová v roli zkušené terapeutky a Josef Kubáník coby její klient rozehrají strhující podívanou, která bude mít jen jednoho vítěze. Slovácké divadlo hru uvádí v nečekaném prostředí uherskohradišťské polikliniky, které dodává podívané další rozměr.
Druhá část večera bude patřit společné besedě herců s diváky, kdy představitelé hlavních rolí popovídají nejenom o zákulisí vzniku hry a o herectví, ale třeba najdou odpověď i na otázku: Jak být šťastný a nezbláznit se ze života?
Zajímá vás kulturní dění v našem regionu? Více zpráv najdete na webu zlin.cz.
