„Maminku a sestru jsem neviděla téměř rok, chystala jsem se za nimi domů na Zakarpatí na dovolenou a naráz je všechno naruby. Jsou tady, já jim musím pomoci, aby se tu zabydlely a případně našly práci, anebo aby Anetka, která začala u nás vysokou školu, mohla pokračovat ve studiu,“ vypráví Nelja.
„Já jsem pracovala ve školce, ale situace se u nás zhoršovala každým dnem, to napětí bylo doslova cítit, tak jsme se s mladší dcerou rozhodly takto,“ popisuje situaci maminka Olga, která bude určitě hledat práci. To bude ostatně po zabydlení tisíců lidí velký a nelehký úkol pro naše úřady.
„Mohu s klidným svědomím říci, že Nelja je u nás coby zdravotní sestra na interně opravdu výborná, jsme s ní naprosto spokojeni, mám jen slova chvály,“ říká vrchní sestra Interního oddělení vsetínské nemocnice Bohdana Bambuchová.
Nelja teď musí pomoci mamince i sestře s ubytováním, pak se poohlédnou po práci.
Začínají se ozývat první zájemci o pracovní sílu. Mezi nimi třeba Břetislav Polanský.
„Určitě budeme mít zájem, v hotelu na jihu Moravy, v Hodoníně, můžeme kvalitní pracovníky ubytovat a zároveň využít jejich jazykových schopností. Uplatnění najdou například recepční, ale i jiné profese,“ otevírá téma, které bude jistě v dalších dnech a týdnech hodně důležité.
Ukrajinci samozřejmě ze všeho nejvíce touží po tom, aby se se mohli vrátit do svých domovů. To potvrzuje i Nelja.
„Ano, my si samozřejmě přejeme, aby válka co nejdříve skončila, to je nad slunce jasné,“ říká Nelja.
