Ale začněme fotbalově, kde jste poprvé okusil, jaké je to lapat míče na brankové čáře?
Tak to už je spousta let. Začínal jsem někdy v šesti sedmi letech u nás doma ve Vlkoši, což je vesnice nedaleko Kyjova. Docela mi to pak šlo a přes mládežnické krajské výběry jsem péčí pánů Lejsala a Marečka zamířil do Zlína. To mi bylo třináct let.
A dalších sedmnáct jste zůstal ve Zlíně. Jaké jsou vzpomínky?
Skvělé, samozřejmě, postoupili jsme do první ligy, zahrál jsem si velké zápasy, mimo jiné Intertoto cup. Bitvy třeba proti Baníku, Spartě, Slavii, to zůstane v paměti napořád.
Se kterými trenéry vás pojí příjemné zážitky?
Bylo jich pochopitelně hodně. Rád vzpomínám třeba na zmíněného Vlastíka Marečka, stejně tak na Pavla Hapala nebo Pavla Hoftycha, vždycky jsem dokázal ocenit lidský, kamarádský přístup.
Kdy jste začal koketovat s golfem?
To tak u fotbalistů bývá. Vyzkoušíte třeba po tréninku a ono se vám začíná dařit. U mne to bylo kolem třicítky tak, že jsem pochopil, že fotbalově už to moc lepší nebude, zato v golfu jsem cítil šanci pořád se zlepšovat. Snad se to povedlo, dnes jsem mezi top třemi čtyřmi českými hráči.
Golf láká, viděno zdálky, na obrovské sumy peněz. Jak to vidíte zblízka vy, aktivní, přední český hráč?
S těmi penězi to ovšem platí v nejšpičkovějším mezinárodním provedení. U nás je rozhodně lepší hrát v předním klubu fotbal, než se vypracovat mezi golfovou elitu. Ale určitě si nestěžuji. Kromě vlastní hry si ale musím přidávat s klienty, které vedu k lepším výkonům.
Sledujete zlínský fotbal? Přeci jen bydlíte o kus dál, v Praze…
Určitě ano a klukům moc přeju. Myslím, že zrovna dnes, když porazili Karvinou, si hodně pomohli. Potěšilo mne to.
